Budeme mít literární rádia?

Literaturnoe radio

psáno pro Host 07/2012.

Za horkých letních nocí se mi snad nejčastěji vrací vzpomínka na časy předinternetové. Na noci, kdy se už nechtělo číst, ale nechtělo se ani spát, možná jen tak ležet a poslouchat. Pominu-li dávné lásky, pak přítelem nejmilejším v právě těch chvílích byl rozhlas, jeho čtení na dobrou noc a jiné literární pořady na Vltavě a Praze. Literárních pořadů nevysílají naše rádia málo, ale přece jenom, dosud chybí stanice, která by se věnovala pouze literatuře. Ani by nemusela vysílat na krátkých vlnách. Postačilo by aspoň přes satelit, tak jak to slovenským milovníkům literatury nabízí SRo 8 — Rádio Litera ; ti jsou na tom, díky této stanici, přece jen lépe. Do našeho údolí však podobný projekt zatím nezavítal a čekání bude asi dlouhé. A to dnes dokonce můžeme vypnout počítač a používat internet bez něj, třeba právě k poslechu literárních rádií. Stačí jen správná krabička, která tento příjem podporuje, nebo chytrý mobil s příslušnou aplikací. Snad nejpohodlnější přístup k těmto stanicím umožňují stránky TuneIn a stejnojmenná aplikace. Hned se můžete nechat pohltit živelnou španělštinou, kosmopolitní angličtinou, případně nějakými minoritnějšími jazyky. Nebo patetickou ruštinou, která (aspoň u mne) hned navozuje dojem, že literatura ještě své postavení neztratila a je jí přikládána podstatná váha.
Mojí oblíbenou stanicí je ruské Literaturnoje radio, které vysílá nepřetržitě od roku 2007 a jehož cílem je podpora moderní ruské literatury a poezie. A nutno říci, že se mu to i daří. Dokonce bývá označováno za jeden z nejzajímavějších počinů ruského literárního internetu posledních let. V jeho programové nabídce naleznete nejenom literární díla nejrůznějších žánrů. Kromě pořadů z vlastní produkce nabízí především nahrávky z básnických i prozaických literárních setkání. Stranou samozřejmě nezůstává ani literární zpravodajství a reflexe nových knižních titulů. Příjemný poslech.

K předchozímu textu mi s odstupem nezbývá než na otázku odpovědět záporně. Ne, české literární rádia mít nebudeme. Zabili Leonardo, zabili Šestku, podřízli české BBC.

Budeme mít literární rádia? Read More »

Sociální život knih v síti

psáno pro Host 06/2012.

S bouřlivým atakem sociálních sítí a rozvojem elektronických čteček znovu zažívají svou hvězdnou hodinu i komunitně pojaté projekty pro čtenáře knih. I když s jejich užitečností lze někdy polemizovat, rozumím tomu, proč vznikají, a chápu, že jejich zakladatelé hledají model, který by jim v konečném důsledku přinesl zisk. Kdyby totiž šlo jen o možnost sdílet s přáteli a známými informace o přečteném, postačil by k tomu koneckonců skript pro tvorbu wiki. Je dobré si připomenout, že se nejedná se o žádnou převratnou novinku, a podobné projekty cílící na čtenáře a jejich sociální vazby jsou tu s námi již řadu let.
Těch známých i méně známých je mnoho (např. GoodReads, LibraryThink, BookJetty, WeRead, aNobii, Reader2, BookGlutton, Listal, inReads, Readmill, Rethink Books, Bookwormr, BookShout…). Svá želízka v ohni mají i výrobci čtecích zařízení, jmenujme aspoň Amazon s jeho Shelfari nebo Apple s univerzálněji pojatým iTunes.
Tyto projekty, které jsou propojeny s konkrétními zařízeními pro četbu e-knih, mají asi větší šanci na úspěch než jen ty komunitněji pojaté, neboť disponují finančním zázemím i marketingovou podporu.
Všechny se snaží najít osobitý přístup, ale v základu se jedná o možnost nabídnout čtenářům platformu, kde se mohou střetávat a ke knihám vyjádřit. A to zpravidla za to, že strpí nějakou tu reklamu, díky sociálním vazbám a znalosti čtenářského vkusu stále lépe cílenou; ale jde i o ztrátu části soukromí. Propojení s účty modrého moru (Facebook) nebo velkého bratra (Google) se pak stává takřka povinností. Je to koneckonců logické. Zaprvé je to jednoduché a zadruhé — bez nich „to nejde“. Uživatelé jsou cháska líná a znovu a znovu se registrovat nechtějí. Ale nějaké ty neobsazené skulinky se ještě stále najdou, a to i na našem trhu. Jedním z projektů, který na tomto poli zkouší štěstí, je česko-slovenský Bookfan, jenž při svém uvedení získal poměrně značnou pozornost. Stejně jako jiní nabízí možnost dát tip na známé knihy, které by jim možná unikly.
Bookfan

I v českém prostředí však existuje konkurence, například v podobě projektu Knihožrout. Přejme mu tedy úspěch. Je však dobré mít na paměti, že výčet projektů, které již skončily, je delší než seznam těch úspěšných.
Knihožrout

Sociální život knih v síti Read More »

Drabble & Dribble

Příběhy na 50 slov

psáno pro Host 05/2012.

Zlaté časy „zkracování“ mám spojeny především se slavnou scénou z filmových Postřižin. Nejpozději od devadesátých let, kdy i do našich končin dorazily nejrůznější čtenářsky vděčné digesty a krácená vydání (nevím, co z toho je problematičtější), však pozoruji zesilování tohoto fenoménu i ve „vážné literatuře“. Pořád si ale myslím, že nejde o plnohodnotná literární díla; jinak řečeno: zcela jistě jde o zásahy, které dílo kamsi posunují a zřejmě moc neodpovídají původním záměrům autora.
Na druhé straně — nic proti „kraťákům“. I ty nejkratší útvary, mikropovídky, mohu být plnohodnotnými díly. V zahraničí není neobvyklé, že jsou pravidelně pořádány soutěže v psaní těchto mikropovídek (o různé délce), a to i známými periodiky (Wired, Boston Literary Magazine). Zpravidla se jedná o drabble, které mají přesně sto slov, případně o double-drabble (dvě stě slov) a dribble (padesát slov). Ale objevují se i ještě kratší varianty. Své příznivce mají mikropovídky (raději řekněme mikroútvary) i na Twitteru, kde je nutné počítat s omezením na pouhých sto šedesát znaků. To vcelku košaté češtině příliš nesvědčí.
U útvaru drabble může být zadáváno téma, věta nebo slova, která je nutné použít. Pokud patříte mezi příznivce těchto krátkých příběhů, pak by vás mohl zaujmout projekt Příběhy na padesát slov s podtitulem „Pro radost z vyprávění“.
Historie stránek, které v nedávné době prošly zdařilým redesignem, sahá do roku 2009, kdy Zdeněk Král, správce projektu, vydal první takový příběh. U mikropovídek se zpravidla se jedná o postřehy a hříčky a výraznou pointou.
Přesto však ve své zkratce postačí k tomu, aby zachytily a podtrhly to podstatné. Při redukci „na kost“ ostatně ani nic jiného nezbývá.
Mezi autory se občas mihnou i známější, zavedená jména — Bianca Bellová, Yveta Shanfeldová, Tomáš Kafka. Stránky nejsou nejrozsáhlejší, ale u tohoto způsobu psaní by to ostatně ani nebylo vkusné.
Přes všechnu tu úspornost se jedná o jedno z míst českého literárního internetu, které stojí za návštěvu.

První doplnění na 50 slov:
Můj příspěvek Souboj titánů na stránkách výše zmíněného projektu Příběhy na padesát slov

Druhé doplnění na 50 slov:
Fádní odpoledne
Kdyby Martina věděla, že ji muž také podvádí, měla by v tomto okamžiku menší výčitky svědomí a poslední sex si užívala možná mnohem více. Teď obsahovaly polohlasité vzdechy náznaky zármutku. Kdyby tušila, že žárlivý manžel již chvíli stojí za dveřmi a přemýšlí, co udělá, byly by její oči ještě smutnější.

Drabble & Dribble Read More »

Čtenář poezie: Zdeněk Volf – Až na poslední pohled

Zdeněk Volf (2012)
Zdeněk Volf (2012)

Zdeněk Volf - Až na poslední pohledNa novou sbírku Zdeňka Volfa jsem se těšil. Věděl jsem, že má vyjít, některé básně znal ze čtení a některé jsme vydali i v Aluzi. Vyšla v nakladatelství Barrister&Principal v příjemné grafické úpravě. Přesto jsem byl včera v noci po jejím přečtení překvapený a zaražený. Tím pocitem smutku a tíhy, který na mne z ní dolehl. Takový kompaktní balvan modrého smutku, který mne zalehl, ani ne pískovec, možná trochu žula. Blues, blues čehosi těžko uchopitelného, zahlcujícího, přesto plné víry a naděje. Vladimír Novotný na záložce konstatuje, že ZV vyzrál a zaslouží si pozornost. Souhlasím, vím to už delší dobu.
K dnešnímu končícímu Velkému pátku a Velikonocím čtení velmi vhodné.

MĚL BYCH

Zúčastnit se nedělního odpoledne
na farnosti. Podpořit verši
vernisáž umělců malujících ústy.
Básníku Tomáši Mazáčovi přispět
na popelnici. Raději před zákonem
než před tebou dodržovat rychlost v obci.
Nezapouštět v stáji, kde si utrpením zvířat
ulehčují práci. Přimlouvat se za souseda,
jehož samota k nám provlhává zdmi.
Zůstávat s tebou na zahradě do tmy.

Čtenář poezie: Zdeněk Volf – Až na poslední pohled Read More »

Čtenář časopisů: Výčepní list

Když jsme minulý týden seděli s překladatelem a básníkem Jiřím Červenkou ve ValMezu U Zvonu, netušil jsem, že jeho příslib bude splněn tak brzy.
Jiří Červenka
Jiří Červenka

Dnes jsem tedy ze schránky vytáhl obálku s čísly Výčepního listu, půlročníku, který vydává Rodinný výčep v Přibyslavi. Toto „všestranné periodikum příležitostné“ vycházejí již od roku 2000! A až doposud se se mnou v našich východních krajinách míjelo. Což nevadí tomu, abych z něj neměl podobnou radost, jako z Pasteveckého almanachu před časem. A koneckonců je dobře, že internet o tomto periodiku trousí spíše jen zmínky. Veskrze pochvalné. Není divu, opět je je to periodikum se svou tváří, dobrým obsahem a pěknou grafickou úpravou a velkým počtem fotek. Prostě potěšilo.

Výčepní list

Spoušť - příloha Výčepního listu

Související:
http://www.novart.cz/cs/vycepni-list.html
http://abart-full.artarchiv.cz/dokumenty.php?IDdokumentu=87305

Čtenář časopisů: Výčepní list Read More »

Literární jaro ve Vsetíně 2013

V rámci čtvrtého ročníku vsetínského literárního festivali tentokrát uvádím dvě setkání.
Již tento čtvrtek 7. 3. se v 17 hod. můžeme společně setkat v Masarykově veřejné knihovně, kde bude hostem známý básník a literární historik Petr Hruška. Petrovým hostem večera, kterým hudebně doprovází Ležérně a vleže, bude Jakub Chrobák.

Ve čtvrtek 4.4., opět v 17 hod a na stejném místě, bude hostem spisovatel a právník Josef Holcman. O hudební doprovod se tentokrát postará František Segrado.

Program festivalu najdete v připojeném PDF: literarni_jaro_vsetin_2013.pdf

Více informací o festivalu a jednotlivých účinkujících pak průběžně zízkáte na stránkách Masarykovy večejné knihovny Vsetín, případně Masarykova gymnázia Vsetín (http://www.mgvsetin.cz/website/mimoskolni-aktivity/webpage/; http://www.literarnifestival.cz/).
Srdečně zveme.

Literární jaro ve Vsetíně 2013 Read More »

Pastevecký almanach 1

Pastýřský almanach 1Nestává se mi příliš často, abych nějaký almanach přečetl od prvního písmenka do posledního. Tady u to ho se mi to stalo. Když už ty úvodní a citace z Arkádských svitků (Až nebude pastýřů, nebude stád. / Až nebude stád, nebude světa. / Až nebude světa, nebude člověka. / Smrt pastýřů bude i smrtí člověka. (Vilenthius. Arkádské svitky)) jsou archetypálním připomenutím, na které pak navazuje Pastýřský manifest. Více než sto čtyřicet stran zmenšeného formátu A4 na jedno téma. Z různých úhlů, v různých souvislostech. Texty nečekané. Od těch věnujících se pasteveckým psům a rituálnímu porážení zvířat v islámské kultuře (na českém příkladu) až ke guerillovému pastevectví ve městech, k souvislostem mezi valašským pastevectvím a zbojnictvím, k pasteveckým hudebním nástrojům a nechybí ani texty literární. K tomu bohatý výtvarný a fotografický doprovod.
A ještě jedna věc stojí za zaznamenání. Almanach se hlásí „k vizi svobodné tvorby vycházející z principů D.I.Y. a undergroundové tradice. S hrdostí prohlašujeme, že v Pasteveckém almanachu není ani jedna reklama a že se na žádném kroku v procesu tvorby nepodílel ani jeden státní úředník.“ Ano, i tak se stále dá.
Kde almanach seženete? Nevím. Z tiráže jsem se nedozvěděl. Tak snad jen kontaktní email: ..
Prostě přečteno s radostí.

Pastevecký almanach 1 Read More »