Další čtení a malá soutěž
Říkal jsem si, ke které knize, z těch o kterých jsem psal, bych se mohl vrátit. Zas až tak moc jich není, ale přece jen: čas od času po některé z nich sáhnu. Po poezii častěji, devadesátá léta byla úrodná na nová jména a talenty a stála za to.
Ale je tu i jedna kniha, ke které se vracím častěji. Už je slušně ohmataná. Román Javiéra Maríase Vzpomínej na mě zítra při bitvě. Už pro ten fascinující a vytržený citát (a zároveň leitmotiv příběhu) ze Shakespeara:
„Vzpomínej na mě zítra při bitvě a upusť tupý meč. Vzpomínej na mě zítra při bitvě, když se blížila smrt, a upusť zrezavělé kopí. Zítra tě budu tížit na duši, v tvém srdci budu jako olovo, a v bitvě krvavé skončí tvoje dny. Vzpomínej na mě zítra při bitvě, zoufej si a zemři.“
Vstupní scéna nenaplněného aktu a umírající milenky je výborná. Málokterý moderní text se tak koncentruje na zapomenutí, opouštění, smrt, nalézání. Tak si užijte chandry, Maríase si pořiďte a přečtěte. Jedna z dobrých knih, která se zadře pod kůži.
Ale ať to není jen tak a ať si po čase aspoň drobně zasoutěžíme: ten, kdo první napíše do komentářů jméno překladatele a Shakespearovu hru, ze které je úryvek, tomu pošlu (pokud vyplní aspoň e-mailovou adresu pro kontakt) básnickou sbírku Adresy Jakuba Chrobáka nebo sborník z březinovské konference, případně brožuru o historii přehrady na Bystřičce. Můžete si vybrat.
Další čtení a malá soutěž Read More »
Akvárium: Tkadlena
Něco málo tónů pro tyto dny z mého oblíbeného alba a mého rusofilského šuplíku.
Tkadlena
Zdálo se mi, že jsem tkadlenou,
co často ve snu bývá mnou.
Dlouho jsem nechápal, jestli já se zdám jí
nebo zda ona je sen můj
Ano, vím, že o tom psali už Číňané,
ale suchá je teorie a strom života listy se zelená;
měl bych se probudit a odjet do Ivanova
zjistit, jak reálně to tam vlastně vypadá.
Volha šumí vlnami;
občas pták přiletí k jejím břehům.
Ale všechny břehy černají se těmi, co
čekají, až proud odnese pryč těla jejich nepřátelům.
A pouze úplněk měsíce oživuje
střídání těch kopců a nížin.
Díky Bohu, že nečetla nikdy
ani knihu Tao, ani svatého Františka Listy.
V poušti blouzní velbloudi,
každému táhne něco hlavou.
Jeden známý též šel na severní pól,
teď jak podnikatel prochází se Kostromou.
Tak počátky, znenadání vznikající,
ukročí stranou, a ztrácí smysl, ke své hanbě.
Nevidím důvod, proč někam se hnát,
když nakonec se vždycky ocitáš někde jinde.
Tak sedím na pouštní skále,
pozoruji, jak plynou oblaka.
Srdce jak studený popel,
oči úplného hlupáka.
Nic nezačínám, aťsi
to samo plyne jak Volha, řeka.
Pod schody sedí odměřená kočka,
až budu scházet, dám ji mléka.
Akvárium: Tkadlena Read More »
Čtenář poezie: Radek Štěpánek
S poezií Radka Štěpánka jste se sice mohli seznámit i v loňském letním čísle Textů 48, ale nyní můžete sáhnout po jeho prvotině Soudný potok, která vyšla v edici Srdeční výdej. Neuděláte chybu.
VIII
Tak hladový
jako červená srpnová země
volám ženu a přijde déšť
Jen steče a roztrhne mě
další jizvou
dalším úsměvem
Související:
Nejen o rybách – recenze Jakuba Grombíře na Kulturních novinách
Čtenář poezie: Radek Štěpánek Read More »
Moje oblíbená tisková barva?
Pokud nepočítám černou a její odstíny, tak tato: Pantone 185. Asi si ji dám jako profilovou na Facebook. Poslední dobou se tam stejně všichni ztrácí 🙂

Moje oblíbená tisková barva? Read More »
Aluze 1/2010
Nové číslo revue Aluze najdete na adrese http://aluze.cz
Obsah čísla:
Poezie
Saša Skenderija: Ithaka po deseti letech
Próza
Arthur Shearly Cripps: Starý bojovník v novém světle
Rozhovor
John V. Knapp: Rozhovor s profesorem Geraldem Graffem
Studie
Gerald Graff: Pseudopolitika interpretace
Radek Malý – Fuga smrti Paula Celana v překladech do češtiny
Erik Gilk: Svědectví o vítězství tvora Arjeha
Adin Ljuca: Český guláš o bosenském maglajzu
Recenze
Petr Hruška, Ivan Wernisch: Byl jednou jeden svět (rec. Martin Lukáš)
Jaroslav Chobot: Modelové porno-lesy (pozdních faunů) (rec. Filip Mikuš)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. Petr Plecháč)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. František A. Podhajský)
Robert Perišić: Děs a velký výdaje (rec. Matěj Martinčák)
Tatjana Gromača: Černoch (rec. Lenka Krausová)
Zofia Mitoseková: Teorie literatury. Historický přehled (rec. Roman Kanda)
Petr Szczepanik: Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let (rec. Ondřej Šír)
Jiří Špička: Petrarca: Homo politicus. Politika v životě a díle Franceska Petrarky (rec. Daniel Špelda)
Linda Piknerová: Botswana (rec. Jeroným Boháček)
Glosa
Jaroslav Peregrin: Politizace rozumu, nebo jeho depolitizace?
Archiválie
Petr Holman: Březiniana II
Na hřbetě delfína
psáno pro Host 6/2010
Portfolio ruských literárních časopisů mne asi nikdy nepřestane udivovat, ostatně základní přehled sami můžete získat na serveru Журнальный зал, který přináší informace o některých z nich a který je zároveň jejich virtuálním archivem. Je to stále velká země…
Když legendární básník Arión z Méthymny vezen na hřbetě delfína přirazil ke břehu, zcela jistě nemohl tušit, že jeho jménem bude nazván ruský časopis věnovaný poezii. Pro mne však zůstává Arion především jedním z prvních „nových časopisů“ — vychází od roku 1994 —, které jsem držel v ruce v tištěné podobě a ke kterému se čas od času dostanu. Jeho stránky pro mne představují jeden z mála příkladů, kde typografická podoba tištěného periodika ovlivnila i výslednou tvář webu a plně s ním koresponduje. Tytéž grafické prvky, tatáž barevnost s využitím typicky oranžové barvy. Člověk má hned pocit, že je doma. Příjemný retrostyl, ve kterém jsou stránky časopisu i časopis sám navrženy, je mi sympatický.
Na stránkách časopisu se setkáte nejen s verši, ale přináší také portréty básníků, monografie, kritické recenze, neznámé básně a dokumenty, věnuje se historii ruské poezie. Jeho web pak informuje o aktuálním dění, přináší fotografie.
V Arionu se tak objevila řada slavných jmen (Jevgenij Jevtušenko, Jevgenij Rejn, Lev Rubinštejn, Bachyt Kenžejev, Andrej Vozněsenskij), nezůstal však uzavřen ani autorům novým, jako je třeba můj oblíbený minimalista Michail Baru. Tedy nejširší spektrum osobností, od autorů domácích až po emigranty, od doyenů po generaci nejmladší. I v české literatuře vlastně existoval podobný časopis s podobnými ambicemi, a to Psí víno v prvních ročnících pod vedením Jaroslava Kovandy. Arion se prozatím úspěšně vyhýbá uzavřenosti, závislosti na jedné básnické skupině, daří se mu zachycovat jak rozmanitost, tak i vývoj ruské poezie. Kromě toho, že je svědectvím o stále významném postavení básníků v ruské společnosti, se za dobu své existence stačil stát jedním z nejuznávanějších ruských literárních časopisů a jeho stránky jsou užitečným výchozím informačním bodem.
Inspirativní cesta časem (pro milovníky starých tisků)
psáno pro Host 5/2010
Archive.org jsou jedny ze stránek, které jsou sice v obecném povědomí, ovšem nejsou příliš často využívány, nebo jen zčásti. Většina uživatelů je primárně využívá spíše jako stroj času, zobrazující historii internetových stránek v průběhu jejich existence. Mně se však osvědčily jako jeden z nejoblíbenějších zdrojů literatury. Přiznejme však, že převážně historické a cizojazyčné. Jedná o inspirativní zdroj především pro milovníky starých tisků. Jeho databáze je plněna především kanadskými a americkými univerzitami a knihovnami. Aspoň virtuálně si tak můžete prolistovat, případně přečíst knihy, ke kterým se jen tak nedostanete, například inkunábule či jiné tisky ukryté v dobře chráněných a víceméně nepřístupných depozitářích. Výbornou věcí je v tomto ohledu výběr kurátora zobrazovaný na titulní straně. Výhodu představuje také skutečnost, že zveřejněné knihy a dokumenty nemusíte stahovat třeba z poněkud problematického úložiště Google Books. Úsporu času přestavuje také možnost výběru mezi různými formáty, obzvláště pro technicky méně zdatné uživatele, které lze asi těžko nutit ke konverzi souborů z DJVU do PDF, případně k vytváření publikací EPUB. Pravda, v některých případech má před sebou digitalizace ještě dlouhou cestu a automatické rozeznávání textů pomocí OCR je obzvláště u jiných jazyků než angličtiny stále trochu oříšek, zvláště pokud se jedná pouze o automatickou konverzi bez ručních korektur. Ale i přes tyto zmíněné nedostatky najdeme na Archive.org tiskoviny, které udělají radost i českému čtenáři. Kde jinde se jednoduše dostat například k Dyrynkově Krásné knize a její technické úpravě než zde? Není těchto dokumentů prozatím mnoho, ostatně snad i proto nepatřím mezi horoucí zastánce sedmdesátiletého trvání autorských práv. Kramerius a Manuscriptorium jsou ve své nabídce stále nedostižní, ale tento zdroj je vhodně doplňuje. Přestože Archive.org nabízí i zvukové soubory, u knih je nenaleznete. Pokud vaše čtečka audio podporuje, můžete si je například stáhnout spíše na LibriVox, kde se nachází zvolna rostoucí knihovna titulů vydaných před rokem 1923 ve formátech MP3 a OGG.
Inspirativní cesta časem (pro milovníky starých tisků) Read More »
Texty 51
Texty 51 jsou venku. Zde je můžete stahovat v PDF: http://texty.kotrla.com/pdf/texty_51.pdf
úvodník
Pavel Kotrla: Bylo jaro
próza
Pavol Ičo: Jaskyňa smrti
Petr Hruška: Z románu Karavana
Martin Müller: Nemusíte si nic koupit
Lukáš Mano: Korytnačka Bibka
poezie
Yveta Shanfeldova
Ondřej Hložek
Pavel Kotrla
překlady
John Toshack
Vadim Kalinin
rozhovor
Martin Škabraha: Rozhovor s Petrem Gajdošíkem o bývalých andělech
recenze
Martin Lukáš: Rafinovaně prostá výpověď dospívající dívky
Zuzana Kůrová: Vilné víly verše vily




