Akvárium: Tkadlena
Něco málo tónů pro tyto dny z mého oblíbeného alba a mého rusofilského šuplíku.
Tkadlena
Zdálo se mi, že jsem tkadlenou,
co často ve snu bývá mnou.
Dlouho jsem nechápal, jestli já se zdám jí
nebo zda ona je sen můj
Ano, vím, že o tom psali už Číňané,
ale suchá je teorie a strom života listy se zelená;
měl bych se probudit a odjet do Ivanova
zjistit, jak reálně to tam vlastně vypadá.
Volha šumí vlnami;
občas pták přiletí k jejím břehům.
Ale všechny břehy černají se těmi, co
čekají, až proud odnese pryč těla jejich nepřátelům.
A pouze úplněk měsíce oživuje
střídání těch kopců a nížin.
Díky Bohu, že nečetla nikdy
ani knihu Tao, ani svatého Františka Listy.
V poušti blouzní velbloudi,
každému táhne něco hlavou.
Jeden známý též šel na severní pól,
teď jak podnikatel prochází se Kostromou.
Tak počátky, znenadání vznikající,
ukročí stranou, a ztrácí smysl, ke své hanbě.
Nevidím důvod, proč někam se hnát,
když nakonec se vždycky ocitáš někde jinde.
Tak sedím na pouštní skále,
pozoruji, jak plynou oblaka.
Srdce jak studený popel,
oči úplného hlupáka.
Nic nezačínám, aťsi
to samo plyne jak Volha, řeka.
Pod schody sedí odměřená kočka,
až budu scházet, dám ji mléka.
Akvárium: Tkadlena Číst více »
S poezií Radka Štěpánka jste se sice mohli seznámit i v loňském letním čísle 
Nové číslo revue Aluze najdete na adrese 




Nejsem městský typ. Prahu rád nemám, Olomouc mi k srdci příliš nepřirostla, ostaními sídly jen projíždím, maloměsta nepočítám. Možná tak ještě z mého pohledu toleruju venkovsky rustikální Brno. Nakonec je (či spíše byla) Ostrava asi jediné velké město, se kterým jsem byl ochoten se smířit (Amsterodam tu nemáme). Asi hlavně díky tomu, že neměla skutečné centrum, že vznikla z center několika. Nicméně, její rozervanost a rozpolcenost devádesátých let je asi pryč, noční toulky s kumpány asi taky (básník a movinář Ivan Motýl byl výborný a znalý průvodce). Ale i tak jsem se zaradoval, že konečně mám už pár týdnů v tištěné podobě ostravskou