Poslední týden je opravdu poetický a doma se mi sešlo několik nových básnických sbírek autorů známějších i méně známých. Takže proč vás s nimi postupně v ukázkách neseznámit.
Tvorbu Milana Děžinského sleduju od jeho první sbírky Černá hodinka, kterou před jedenácti léty vydalo Velariem ve své zvláštní a dodnes nedoceněné edici. Nyní Milanovi vydal Host novou sbírku Přízraky. Je v ní víc básní, které mne zaujaly, včetně té erbovní.

PŘÍZRAKY

Někdy,
když je noc ještě teplá a lepivá,
dívám se do zahrady, kde poletuje hmyz
jak fluoreskující vítr.

Jsou tam přízraky mého dětství,
ale přicházejí i z časů mého stáří,
hledají svá jména.
Cítím svůj pot jak kůži země po dešti,
mohl bych být i na té druhé straně,
ale jsem tady.

Jsou přátelští.
Má žena se jich bojí,
i když není nic slyšet,
jen ťukání.
Nikdy se v noci nedívám na hodiny,
téměř nikdy,
jen tehdy.

Související:

Moje recenze na starší sbírku Kašel mé milenky (Host 1997)

…pro čtenáře je to změna k lepšímu. Pravda, typografové měli (a možná stále mají) výhrady k nové grafické podobě Respektu, ale tentokráte s nimi příliš souhlasit nemohu. Výsledná podoba není nijak hrozná, osobně se mi líbí a současný časopisecký průměr předčí. Stejně to už delší dobu byl hybrid potácející se mezi „novinovostí“ a „časopisovostí“. Na čtení do autobusu, vlaku i jinak je to nyní pohodlnější formát. Respekt i po změně designu zůstal Respektem, že není Respektem let devadesátých je jiná věc. Pro Týden a jiné zůstává nadále konkurentem. A nadále se odlišuje jak texty, tak grafickou tváří.

Související:
• Typoglosy – Respekt: co oči uvidí, srdce zabolí