Vernisáž a ani besedu s polárníkem, fotografem, ředitelem filharmonie, průvodcem, prostě mužem mnoha profesí Oldřichem Bubákem již sice nestihnete, ale jeho vsetínskou výstavu ano (podrobnosti (foto expozice v této zprávě je bůhvíodkud)). Fotografie z polárních a jiných končin stojí za vidění. Trošku na škodu je skutečnost, že, tak jako v řadě jiných případů, jsou i ony zhotoveny pomocí digitálního tisku.
Ze mne… Asi před čtvrt rokem mi volal geolog, jehož jméno jsem pohřbil někde v závitech šedé kůry mozkové. Prý za Františka Josefa vyšla v odborném časopisu studie popisující zkamenělinu z Bystřičky, z okolí Vanduchova mlýna. Ve zdejších geologických vrstvách podivné. Smutný musel být, když jsem mu teda popisoval své pokusy s hledáním zkamenělin. No, ale tuto temnou kapitolu amatérismu ponechejme prozatím stranou. O mlýnu jsem nevěděl a ani nikdo z okolí. Shodou náhod jsem ale nyní na fotografii onoho objektu narazil. Vanduchův mlýn – na štěrk. Také překvapení. Na té vědecké zprávě by tedy něco mohlo být. Navíc kamarádi přece jen nějaké ty zkameněliny v okolí našli. Kde? 😉 Nechť každý pátrá na vlastní pěst. Ale opět je zde prostor pro geologův smutek. Mlýn stával na dně zatopené přehrady.
Aneb z čtenářského deníku dvojnásobného tatínka. Kdyby se mne někdo na ulici zeptal, jestli vím, co je to savička (nemůžu si pomoc, to slovo se mi nelíbí), tak bych asi správně neodpověděl. Teď už ano: správná odpověď zní dudlík, cumel. Koneckonců i čtení návodu k použití může být zajímavá věc. Až dosud mi unikalo, že jsou jím vybaveny i dudlíky. Zajímavých bodů v něm bylo víc, ale aspoň jeden: „Dojde-li k situaci, že dudlík uvízne dítěti v ústech, nepropadejte panice, není možné, aby jej spolklo. Při vývoji dudlíku se s takovou možností počítalo. Zapadlý dudlík odstraňte co nejšetrněji a nejjemněji.“ Jak je vidět, výrobci počítají se vším. Akorát by mne zajímal ten způsob testování.
Cumel – návod k použití Read More »
Někdy ji člověk potkává takřka každý den. A uvědomí si ji, až když ji zapíše někdo jiný: http://www.zavodu.xf.cz/slovo_06.php
Jedna povídka z oblíbené jarcovské hospody Za vodů, kde jsem také jakousi chvilku s kamarády strávil. Většinu „hrabalovských“ postaviček z povídek znám osobně.
Literatura v sousedství Read More »
Nestíhám číst, nestíhám psát. Nic nového. Knih doma přibývá, postupně budu avizovat aspoň ty básnické z doby poslední. Právě dočítám „novou“ knihu Josefa Suchého Žernov, (ISBN 80-903387-6-3)kterou vydal Jaromír Gargulák. Básník známý, pro mne dávno objevený, přesto znovu, s potěchou.
NA STAROU CESTU
Ta cesta dosud je a trpí – –
Má jilmy, trávu, mostek prastarý,
v říjnu za jasných dní tam kameny jak chrpy
jihly a teskně zíraly.
Mlčím. Jinošství sklenuto v dům pustý,
čím dále truchlivější návštěvy mám – –
ach, vrátit se, kde ticho mluvilo jabloňovými ústy,
veliké modro s ptáky patřívalo nám – –
Na zápraží noci tehdy, ó cesto potokem,
proč jenom jsem se chvěl?
Tichi. Neslyšně sova táhne nad mým krokem
v očích utopené smutné luny dvě.
Čtenář poezie: Josef Suchý Read More »
Tato fotografie, která zachycuje údolí ještě před vznikem přehrady Bystřička, se mi líbí natolik, že pro ni asi najdu i místo v brožuře, kterou chystám k stému výročí této kamenné dámy. Jako bývalému organizátorovi středoevropského překladatelkého tábora mi nezbývá než povzdechnout: stará dobrá Kakánie (případně tu).
Kouzlo starých časů Read More »
Čas od času se poslední dobou objeví nové literární stránky, které zaujmou. Po nových stránkách Martina Reinera, jsou to též například stránky nakladatelství Dubbuk. Grafikou potěší. Taktéž tím, že obsahují nakladatelský blog nebo několik relativně zajímavých knih. Ano, nějak takto se mi to libí. Ale… Kdo četl polemiku v posledních Tvarech, tak ví. Kdo ne nechť pátrá. V tomto sporu stojím osobně spíše na straně básníka Petra Krále.
Související:
(pa)Tvar 19/07
Dybbuk: pěkné stránky, pár knih zdarma, ale… Read More »
