Německý básník (1871 – 1914), který se proslavil svými Šibeničními písněmi, si sám cenil více své pozdější tvorby. U nás se podařilo některé jeho texty zhudebnit třeba kapelám Stromboli a Plastic People.
ZEMĚPLAZ
Zeměplaz věkem sláb a stár
od ženy své se odplazil
až ke hrobu, kde kantor snil,
a prosil: „Rozmnožuj můj tvar!“
Řídící, chytrý nebožtík,
vystoupil vzhůru na pomník
a zeměplaza, jenž se choval
před mrtvým klidně, rozmnožoval:
„Zeměplaz – první osoba,
ztebeplaz – druhá podoba,
zněhoplaz – třetí mužská bývá,
zníplaz – zas ženskou formu skrývá.“
Zeměplazu to lahodilo,
rázem z něj čtverů tvarů bylo.
Vyvalil bulvy, jak se smál.
„Množím se,“ syčel, „množ mne dál!“
Řídící ale musel přiznat,
že se v tom přec jen nelze vyznat:
Země už plazů spousty měla,
časem však na ně zanevřela.
Tu zkrušil plaza těžký žal:
„Své choti jsem si nevšímal
a takhle též mě nelze množit!“
A odplazil se tvar svůj dožít.
z němčiny přeložil Josef Hiršal