Být novinářem? Být úředníkem?

Když už jsem tedy večery minulého týdne a sobotu trávil malováním stěn a stropů v podkroví, dal jsem si za úkol, že při této činnosti vydržím poslouchat nejposlouchanější rádio našeho kraje. Rád bych pominul slogan této stanice: Písničky, které znáte, ale bohužel si nemohu pomoci. Stále se opakující muzak! Zajímalo by mne, jak rozsáhlou mají databázi titulů. Že velkou část práce při výběru hrané hudby nyní za moderátory soukromých rádií dělá počítač a databáze, ze které se dá playlist generovat podle určitých kritérií je sice asi pro znalé zbytečné zmiňovat, ale na druhou stranu jsou stále nenapravitelní jedinci, ale i situace neznalí jedinci (ach ty ranní cesty školním autobusem!), kterým je nutno vzdušné zámky o složitosti práce moderátora a o jeho znalostech hudby bortit. (Ostatně, máte-li třeba program JetAudio a mikrofon, na který budete předčítat zprávy ze servisu ČTK, můžete si to vyzkoušet sami. Princip bude stejný, výsledek možná i lepší.)
Takže, když už jsem v sobotu asi potřetí znovu poslouchal tytéž písně v zhruba stejném pořadí, nevydržel jsem více a přijímač vypnul. Konec pokusu! Ach to úlevné ticho!
Ale proč vlastně píšu tyto řádky. Pokud pominu kvalitu vysílání jako takového, tak mi vadí především následující: jedním z moderátorů této stanice je člověk, který je zároveň tiskovým mluvčím třetího největšího města našeho bývalého okresu Vsetín. Všichni se tváří, že je to v pořádku. Nikomu to nevadí. Ale takové křížení funkcí prostě v pořádku není a s novinářskou etikou toho nemá mnoho společného. Ale na druhou stranu: považuje ještě někdo moderátory soukromých stanic za novináře?

Související:

12 názorů na “Být novinářem? Být úředníkem?”

  1. V této zemi je to naprosto normální. Když mohl být někdejší předseda Rady Českého rozhlasu zároveň členem redakce prudce intelektuálního žurnálu Spy…..

  2. To jako myslíš vážně, že jsou mluvící hlavy schopné dělat něco jako novinařinu??? Podle mě je ráno vypojí z kapaček, ve kterých je nějaká psychotropní látka vzbuzující veselost a oni to pak pomalu odbourávají. A ještě k playlistům – sám jsem kdysi jeden pomáhal tvořit (pamětníci olomouckého rádia Pohoda v jeho úplně dřevních začátcích budou vědět své), takže pokud neuděláš diverzi a nebudeš zadávat do počítače trochu jiné údaje, dopadne to asi takhle – ráno do půl deváté veselá hudba, která povzbudí. To znamená 70. a 80. léta, kde se řeší jen to, že ona jeho nebo on ji. Do oběda “tvrdší” – tzn. Bon Jovi (je tam zboostrovaná kytara!!!!) a pak piánko, nejlépe utahaný saxofon, co hraje pseudoswing. Pak zase nakopnout a k večeru nějakou tu alternativu, po desáté i “metal”, což je v představách hudebních redaktorů asi všechno od The Who až po Ciment. V noci podíl české hudby. Do toho spécie – v pátek musí zaznít The Cure, v pondělí Včera neděle byla. To se nemění víc jak deset let, spíš to jde k horšímu, protože tehdy se dalo na rádiích zaslechnout třeba i Nirvanu nebo Faith No More, tedy věci současné, zatímco dneska – kdo zahraje třeba System of the Down? Kdy už proboha někdo na Radiožurnálu pochopí, že ráno v půl sedmé není třeba poslouchat Bohuše Matuše, protože se ten, koho zajímá, buď nevrátil z tahu nebo právě ten tah vyspává? Jenže to je furt dokola….

  3. Rozhlasoví spíkři nepatří mezi novináře; už vzhledem k tomu, že jejich práce se žurnalistikou nic společného nemá. Číst informaci do mikrofonu může, jak mnohá česká rádia potvrzují, vlastně kdokoliv, kdo nemá před mikrofonem trému a nemá výraznější vadu řeči. Jinak se fantazii meze nekladou, hlavně aby posluchač nepřeladil…

  4. Tak jeden příklad novinářský: pro nažhavené investigativce nápověda – tiráž zlínské MF Dnes a věrchuška krajské organizace Strany zelených ve Zlíně…

  5. Nejdřív jsme s kolegyní poslouchávaly Radiožurnál. Když náhodou (min. jednou za týden) pustili Holki, přestávaly jsme bádat a ohromeně poslouchaly.
    (Na Radiožurnálu hrajou hudební bláto a to hlavně proto, že se snaží zavděčit všem ze své cílové skupiny, což jsou podle všeho lidi v produktivním věku.

    Pak jsme přeladily na FM Plus (nejhranější rádio v kraji). Hudba byla stejná. Moderátoři občas působili trošku zfetovaně. Krizový bod dne byla 11. hodina, kdy se hrálo o oběd (poukaz za 500,- až pro 10 lidí… ). A většinou paní ekonomky nebo referentky z autodílen a vysokoškolských ústavů a skladu vysokozdvižných vozíků a celní kontroly a krejčovských závodů a papíren braly zpětný telefonáty a mocně se divily a výskaly, protože za to byl nášup (hitparáda několika neúspěšných výskotů se opakovala několikrát do týdne.)

    Protože můj dnešní kolega v kanceláři je hudebník, museli jsme přeladit na Vltavu (vydržel všechno, i Radiožurnál třeba hodinu v kuse, ale pak si ulevil a začal přednášku.) Je to vcelku příjemný, protože kolega hudebník a jeho badatelé do Dvořáka a Ravela různě fičí a kývají končetinami a dokonce tančí, ale poslouchat po osmé ráno nějaký strašlivý Rekviem na kostelní varhany, ta tíha celýho světam, ne-li vesmíru… :)))

  6. A mimochodem, proč se nikdo nepozastavil před volební eurozelenou smíšenou dvojicí Jakub Patočka – Jana Ulbrychová?

  7. Dobře a se zájmem jsem četl příspěvky v bloku Pavla Kotrly. Některé jsou i trochu úsměvné, zvláště pokud se týká vysílání Radiožurnálu a vysílání Vltavy.
    Ctím napsané. Jsem si vědom starého valašského příměru, že tisíc lidí, toť  tisíc chutí.
    Proto nechávám rád vaše napsané
    názory, jako vaše názory na tyto české rozhlasové stanice,
    třeba s nimi nemohu zcela souhlasit.
    Denně poslouchám zmíněná rozhlasová media. Plně mne uspokojují, jsou vyvážená.
    Pokud múj příspěvek zavdá příčinu k širší diskusi, přistoupím k ní.,         

Můžete zanechat komentář: