Ve čtvrtek se mi podařil náhodou koupit v antikvariátu první vydání Halasovy sbírky Dokořán (1936, Praha: Melantrich), ve které je několik autorových důležitých textů, a to i básníkovým podpisem. Za pouhých 10 Kč. 🙂 Dnešní ukázka je tedy z této knihy.
MELANCHOLIE
Anděl byl již u konce
čistočistá jeho křídla zpívala žal
zpívala žal
a jeho hlava plná nicoty
se odkutálela
Ty dávající dobré věci šera
v slavné a jednotvárné oběti dechu
v níž rozpouští se bůh
v ohbí mých paží sloupcem krve bylas
droleným nocí
Penízek na tvé šíji
dobrý byl jen k zatlačení očí
a vítr směle harfující vítr hrál
Do mědi borovic leptal západ
Melancholii létavici hudby
Slyším, jak starý svět se rozpadá.
Jdu jeho nocí, věrný ponocný.
A před hluchými domy kladu k ústům
svůj němý roh.
Ó, změň se v jasné zvuky
třeštivé, srdnaté - ty němoto
mých slok, ó, změň se tam…tam, kde je zítra!
Chvílemi mnou již prosvitá. A přece
To Za Mnou ještě potmě čteš,
včerejší bezdomovče, robotníku.
Kéž také já jsem zítřejší
a s dětmi svými slabikuji:
Ten-krát…
Doplněk z 11. 3. 2020:
Doplněn překlad Václava Z. J. Pinkavy, na který odkazoval v komentářích (vytaženo z Archive.org), doplněn překlady Jiřího Valji, Jaroslava Skalického a Daniela Dobiáše, doplněna poslední sloka překladu Zdeňka Hrona, viz diskuze v komentářích.
Doplněk z 16. 9. 2020:
Doplněn překlad Eliška Sweeney Poslední zveřejněný na Facebooku. Z mně známých překladů zde chybí překlad Sylvy Ficové.
Vím přinejmenším ještě o jednom milovníku staré korejské poezie (MJ). Výbor Chrysantémy, který přeložil Oldřich Vyhlídal patří k tomu nejlepšímu z dědictví světové poezie. Verše jsou psány ve formě sidžo, v korejském trojverší, které se do češtiny převádí jako šestiverší.
***
Vypil jsem… ach, nevím kolik vína,
šel a usnul někde na horách.
Kdo by mne tu mohl vzbudit… ách,
duchnou nebe, shlavcem je mi hlína.
Vichr přihnal drobný déšť – a sen,
byl-li tu, je ten-tam-ten-tam-ten…
Přeložil Oldřich Vyhlídal za jazykové spolupráce Nam Di Goka
Knihu Percy Bysshe Shelleyho (1792 – 1822) jsem si před léty koupil v antikvariátu spíše z rozmaru, než z nějakého hlubšího zájmu. Dlouho jsem se nemoh donutit k tomu, abych si v ní četl a listoval. Ale jednoho dne to přišlo, spolu s příjemnými překvapeními.
KDYŽ PODZIMEM JDU VEČERNÍM
Když podzimem jdu večerním
a cítím listů tlení,
když vlahé jarní nebe zřím –
něco, co bylo, tu není.
Nádhera zimy, mráz a sníh,
oblaka léta, co zbylo z nich?