Staří dobří

STAŘÍ DOBŘÍ: František Halas (XXX.)

Ve čtvrtek se mi podařil náhodou koupit v antikvariátu první vydání Halasovy sbírky Dokořán (1936, Praha: Melantrich), ve které je několik autorových důležitých textů, a to i básníkovým podpisem. Za pouhých 10 Kč. 🙂 Dnešní ukázka je tedy z této knihy.

MELANCHOLIE

Anděl byl již u konce
čistočistá jeho křídla zpívala žal
zpívala žal
a jeho hlava plná nicoty
se odkutálela

Ty dávající dobré věci šera
v slavné a jednotvárné oběti dechu
v níž rozpouští se bůh
v ohbí mých paží sloupcem krve bylas
droleným nocí

Penízek na tvé šíji
dobrý byl jen k zatlačení očí
a vítr směle harfující vítr hrál
Do mědi borovic leptal západ
Melancholii létavici hudby

STAŘÍ DOBŘÍ: František Halas (XXX.) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: František Hrubín (XXIX.)

Hirošima: Prolog

Slyším, jak starý svět se rozpadá.
Jdu jeho nocí, věrný ponocný.
A před hluchými domy kladu k ústům
svůj němý roh.
Ó, změň se v jasné zvuky
třeštivé, srdnaté - ty němoto
mých slok, ó, změň se tam…tam, kde je zítra!
Chvílemi mnou již prosvitá. A přece
To Za Mnou ještě potmě čteš,
včerejší bezdomovče, robotníku.
Kéž také já jsem zítřejší
a s dětmi svými slabikuji:
Ten-krát…

STAŘÍ DOBŘÍ: František Hrubín (XXIX.) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Jan Neruda (XXVII.)

Byla to zima překrásná!
Kolkolem všude božský klid –
ta příroda v kámen spoutána,
zněmělý všechen, všechen lid.

Ach zas je po všem! Pojednou
vejskly si větry, zvlhnul vzduch,
a po kraji dříve tichounkém
šílený víří jarní ruch.

Nevrle hledím oknem ven –
nechte mně led můj, nechte sníh –
vždyť nechápu více, nač ten rej,
k čemu ta vřava, spěch a smích!

Do větrů, dešťů šlehavých
obrací člověk smavou líc,
i vrána té bouři stříkavé
s jasáním křídly bije vstříc!

Ze sbírky Prosté motivy, 1883

STAŘÍ DOBŘÍ: Jan Neruda (XXVII.) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: William Blake (XXVI.)

Má oblíbená báseň v oblíbeném překladu.

Tygr

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?

V hloubi kde, kde v nebesích
planul oheň očí tvých?
Na čích perutích se vznese?
Která ruka plamen snese?

Který fortel, které ruce
utkaly tkáň tvého srdce?
Kdo, když srdce začlo bít,
strašný spár moh’ vytvořit?

Kdo dal řetěz, kdo jej kul?
V které výhni mozek žhnul?
Která kovadlina, hmat
smí tu hrůzu do ruk brát?

Když pak hvězdy vrhly kopí,
jejich slzy nebe kropí,
moh’ se, kdo tě stvořil, smát?
Beránka moh’ udělat?

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo kdy smrti vezme moc
a dá ti strašnou souměrnost?

překlad Zdeněk Hron

 

A pak je zde ještě jeden překlad, jehož autora neznám autorem je Jiří Josek.

 

Tygr

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná
stvořila krásu tak děsivou?

Kde oheň tvých očí plál?
U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
a trouf si pro něj doletět?

Čípak um a čí síla
srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
kdo nebál se je uchopit?

Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
kdo nepocítil hrůzný děs?

Když hvězdy seslaly houf střel,
pláč deště vesmír pozastřel,
zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce – byl tvůrcem tvým?

Tygře, tygře planoucí
lesem černým za nocí,
čí ruka nesmrtelná
tvou hrůznou krásu stvořila?

překlad Jiří Josek

 

The Tyger, written and illustrated by William Blake
William Blake – Tygr – autorova ilustrace

 

Doplněk z 11. 3. 2020:
Doplněn překlad Václava Z. J. Pinkavy, na který odkazoval v komentářích (vytaženo z Archive.org), doplněn překlady Jiřího Valji, Jaroslava Skalického a Daniela Dobiáše, doplněna poslední sloka překladu Zdeňka Hrona, viz diskuze v komentářích.

Doplněk z 16. 9. 2020:
Doplněn překlad Eliška Sweeney Poslední zveřejněný na Facebooku. Z mně známých překladů zde chybí překlad Sylvy Ficové.

 

Tygr

Tygře! Tygře! planoucí,
pralesovou pranocí;
čí nezmarný dotek, zrak
souměrný děs sepjal tak?

v jakých hloubkách nebeských
planul zápal očí tvých?
křídla na nichž prahnul výš?
plamen v hrsti sevřel, týž?

Které rámě, dovedné
spřadlo v šlachy srdce tvé?
a když srdce začlo bít,
hrůzná dlaň? Tvé tlapy mít.

Kladivem? A řetězem?
v jaké výhni dal ti vjem?
Kovadlinou? V kleštích as
sevřel smrtící tvůj ďas.

Hvězdy svrhly kopí svá,
zaslzela nebesa:
Zdali hřeje to či zebe,
stvořit beránka, pak tebe?

Tygře! Tygře! planoucí,
pralesovou pranocí;
čí nezmarný dotek, zrak,
souměrný děs sepjal tak?

překlad Václav Z. J. Pinkava

 

Tygr

Tygře, tygře, skvoucí se
i v půlnočním pralese,
kdo jen moh být stvořitel
strašně plavných tygřích těl?

V propastech či v nebesích
plamen pro tvůj zrak se zdvih?
Jaká vynesla jej křídla?
Čí ruka jej uchvátila?

Kdo měl sílu a kdo znal
uhníst pro tvé srdce sval?
A když začalo už bít,
kdo si trouf je uchopit?

Kdo tě ukul? V celek slil?
V peci mozek vytavil?
Na kovadlinu tě nes,
sevřel onen strašný děs?

Když z hvězd v šípech slétla zář,
nebe zrosil hvězdný pláč,
nad tebou se pousmál
ten, co beránku tvar dal?

Tygře, tygře, skvoucí se
i v půlnočním pralese,
kdo si trouf být stvořitel
strašně plavných tygřích těl?

překlad Jiří Valja

 

Tygr

Tygře tygře ohnivou
záříš svítíš lesní tmou
kdo ten nesmrtelník byl
jenž z ní ti souměr sestrojil

V kterých hlubinách či nebesích
hořel oheň v očích tvých
kdo opovážil vlet se dál
rukou tam ten oheň brát

Kdo v tvém srdci k svalu sval
uměním a silou spjal
čí hrozná ruka mohla vzít
srdce když chce jalo bít

Kým byl mozek ukován
v kterou pec byl potom dán
jeho hrůzy strašlivé
kdo je sevřel v pěsti své

A kdy hvězdy vrhaly střely
spokojen byl s dílem svým
je snad tvůrce beránků
i stvořitelem tvým

Tygře tygře ohnivou
záříš svítíš lesní tmou
kdo ten nesmrtelník byl
jenž z ní ti souměr sestrojil

překlad Jaroslav Skalický

 

 

Tygr

Tygře! Tygře! Žhavá zář
z nočních lesů sálá v tvář,
jaký zrak či věčná dlaň
Tvůj hrůzný obrys načrtla?

V jakých hloubkách, nebesích,
hořel oheň očí tvých?
Shlížel z křídel očí pár?
Čí dlaň chopila ten žár?

A čí paže & čí um
Ti přimkly srdce ke svalům?
A když tvé srdce začlo tlouct,
kdo měl dlaň tak troufalou?

Co za kleště? Co za plášť?
Z jaké pece mozek máš?
Z jakých kovadlin ten běs
chrabře sevřel ve svou pěst?

Když pak spadly šípy hvězd,
své slzy vlily do nebes,
byl rád, žes byl hotovým?

Je tvůrce Beránka též tvým?
Tygře! Tygře! Žhavá zář
z nočních lesů sálá v tvář,
jaký zrak či věčná dlaň
tak hrůzný obrys načrtla?

Překlad Daniel Dobiáš

 

Tygr

Tygře, žhneš až budíš strach
V temných lesa pustinách
Která nadzemská bytost
Stvořila tvou souměrnost?

Kde na této planetě
Žeh tvých očí vede tě?
Ten, kdo tvořil, je odkud?
Nevede tě pouhý pud!

Čí umění za tím stojí?
Srdce tepny v trup napojí?
A když srdce ožilo
Tak to bylo čí dílo?

V jaké kovárně vzal ses
Ty, jenž nocí brázdíš les?
Kde tvá hlava ukována?
Jakého máš, Tygře, pána?

Když hvězdy shodí svá kopí
A nebe slzami skropí
Je pán rád, vida ten div

Ďábla hrůzy, jenž je živ?
Tygře, žhneš, až budíš strach
V temných lesa pustinách
Která nadzemská bytost
Zvládla stvořit tvou hrůznost?

Překlad Eliška Sweeney Poslední
 

Související:

STAŘÍ DOBŘÍ: William Blake (XXVI.) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Karel Toman (XXIV.)

(1877-1946)

MAJÁK

Půl věznice a zpola hlásná věž,
na břehu písčitém ční k nebesům
pochmurný maják. Pro hovor svých dum
v něm důvěrného druha nalezneš.

V samotě bezcitné chce duše snít,
ve věži kamenné a železné,
vesmírné moci vzdána vítězné,
hra světel jen, vln rozechvělý kmit.

Tvé drobné žaly moře zelené
pochová tiše v něhu měkkých řas,
a zapomeneš zemi, prostor, čas,
když démantová noc svět překlene.

sb. Sluneční hodiny

STAŘÍ DOBŘÍ: Karel Toman (XXIV.) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Neznámý korejský mistr (XXIII.)

Vím přinejmenším ještě o jednom milovníku staré korejské poezie (MJ). Výbor Chrysantémy, který přeložil Oldřich Vyhlídal patří k tomu nejlepšímu z dědictví světové poezie. Verše jsou psány ve formě sidžo, v korejském trojverší, které se do češtiny převádí jako šestiverší.

***
Vypil jsem… ach, nevím kolik vína,
šel a usnul někde na horách.

Kdo by mne tu mohl vzbudit… ách,
duchnou nebe, shlavcem je mi hlína.

Vichr přihnal drobný déšť –  a sen,
byl-li tu, je ten-tam-ten-tam-ten…

Přeložil Oldřich Vyhlídal za jazykové spolupráce Nam Di Goka

STAŘÍ DOBŘÍ: Neznámý korejský mistr (XXIII.) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Percy Bysshe Shelley (XXII.)

Knihu Percy Bysshe Shelleyho (1792 – 1822) jsem si před léty koupil v antikvariátu spíše z rozmaru, než z nějakého hlubšího zájmu. Dlouho jsem se nemoh donutit k tomu, abych si v ní četl a listoval. Ale jednoho dne to přišlo, spolu s příjemnými překvapeními.

KDYŽ PODZIMEM JDU VEČERNÍM

Když podzimem jdu večerním
  a cítím listů tlení,
když vlahé jarní nebe zřím –
  něco, co bylo, tu není.
Nádhera zimy, mráz a sníh,
oblaka léta, co zbylo z nich?

přeložil Oldřich Beneš

STAŘÍ DOBŘÍ: Percy Bysshe Shelley (XXII.) Read More »