Dle mého soudu byl les vždy bezpečnější než město. Pravděpodobnost, že vás někdo přepadne ve městě je mnohonásobně vyšší, než možnost úrazu v lese nebo napadení divokou zvěří. Shodou okolností se mi v poslední době sešly dva kulturní časopisy, které se lesu jistým způsobem věnují. První z nich jsou Souvislosti 4/2005, druhým pak Dějiny a současnost 11/2006. Zatímco první si všímá lesa a především stromů v literárních, mytologických a mýtických souvislostech, druhý pak především historickým obrazem lesa a postupnou proměnou jeho vnímání v očích společnosti. Pohany uctívaný prostor postupně ztratil mnohé ze svého sakrálnosti a stal se místem nebezpečným. Přesto byl v minulosti obýván a zalidněn mnohem více. Ostatně stačí si projít pěšky Beskydy. Na mnoha místech jsou zbytky starých stavení ještě zřetelné, na mnohých místech se ze stavení stávají zbytky. Trochu mne zaráží, že si v poslední době nějak víc počtu v časopisech přírodovědných a historických.

Tak ten první obrázek je jen záchvěv dávného sběratele filatelie, ale tak nějak se mi hodil k upoutávce na knihu, kterou doporučuji pozornosti. Jedná se o Antologii běloruských povídek, kterou vydaly Větrné mlýny. Kniha jednak záslužná, neboť velmi dlouho u nás z této literatury knižně nic nevyšlo, ale také pěkná, protože povídky jsou vybrány dobře. Kniha sice není velká rozměrem, ale díky poměrně drobné velikosti písma toho do ní vešlo opravdu dost.