Pavel Kolmačka: Stopy za obzor (Triáda 2006)

Začítal jsem se zvolna, zvolna. Přerod básníka v prozaika je ne vždy úspěšný. Ale nakonec poměrně příjemné překvapení. Recenze bude v Týdeníku Rozhlas.

Zadržel dech. Poslouchal, zda neuslyší koktavé zvuky z prvních osamělých dní. Vrzly dveře.
„Spíš už?“
„Ne.“
Tam. Ve tmě. Je neviditelná, ale neskutečná.
Být šťasten zřejmě znamená tohle.
Blíží se.

str. 299

Když jsem před rokem uváděl pro vsetínskou knihovnu besedu s Vojtěchem Kučerou (2), tak jsem pak v příspěvku Tak trochu jiné pohlednice celkem radostně přivítal edici jedna báseň, která se mi opravdu líbila. Nedávno pak vyšly básně autorů této edice v redakci výše zmíněného VK ve sborníku Výhoda bezčasí, který vydal Weles.
Časopis sám se za poslední roky proměnil a pro mne ztratil s novou redakcí kouzlo časopisu původního, neboť zmizelo kus hledačství a přesahy do jiných sfér normálního života. Prostě se stal příliš literárním. Ale knihy z jeho produkce stojí za pozornost.
Tak aspoň drobnou ukázku:

Nela Hanelová

* * *
o jiného jsem kdysi prosila o jiného muže
a jiného jsi mi Bože
vrátil

(PS: Vojto, děkuju. Investice do nové poštovní schránky se mi vyplatila, knihy na mne teď čekají v suchu a bezpečí.)