STAŘÍ DOBŘÍ: Edgar Lee Masters (LIII.)

/ Diskuze / Staří dobří

Klasika amerického básníka (* 23. 8. 1868, † 5. 5. 1950)

Robert Fulton Tanner

Kdyby člověk mohl kousnout obří ruku,
která ho zachvacuje a ničí,
jako mě kousla krysa
onoho dne v mém železářství,
když jsem předváděl past, svůj patent.
Ale člověk se nikdy nemůže pomstít
obludné příšeře života.
Vstoupíte do místnosti – to je zrození;
pak musíte žít – vypracovat svou duši,
a hle! Spatříte vnadidlo své žádostivosti:
bohatou ženu, kterou si chcete vzít,
slávu, postavení, moc ve světě.
Ale čeká vás práce a věci, jež třeba překonat –
Ach ano! Dráty zamezují přístup k vnadidlu.
Konečně vniknete dovnitř – ale slyšíte kroky:
příšera života vstupuje do místnosti
(čekala, až uslyší zaklapnutí vzpruhy),
aby vás přistihla, jak okusujete sýr zázraků,
hledí na vás planoucíma očima,
šklebí se, posmívá, proklíná a pohrdá vámi,
jak pobíháte sem a tam v pasti,
až ji vaše ubohost znudí.

Přeložili Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek

STAŘÍ DOBŘÍ: Edgar Lee Masters (LIII.) Read More »

Antonín Kostka: Moje Vlára

/ Diskuze / Fotografie

Včera jsem na Vsetíně navštívil vernisáž výstavy fotografií Antonína Kostky (*1958). Výstava v galerii V poschodí potrvá do 1. 10. 2004. Vstup je zdarma, takže pokud máte cestu kolem, neváhejte. Zkušeně jsem si včera nechal foťák doma, takže obrazem vám výstavu nepřiblížím. Takže aspoň slovy autora: Hledám způsob, jak vyjádřit černobílým snímkem zázrak zrození dne i jeho umírání. Ty pomíjívé okamžiky, kdy siluety hor jsou ještě temné, na nebi blikají poslední hvězdy a daleko za Váhem, do velebného ticha, míru a pokoje v pastelech nejjasnějších, vychází Slunce. Chvíle, kdy se můj rodný kraj noří do chladných tónů podvečera, údolí řeky Vláry se utápí v šedi a hory na pomezí Moravy a Slovenska usínají.

Související:
http://www.brumov-bylnice.cz/andromeda/mestu.html

Antonín Kostka: Moje Vlára Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Heinrich Heine (LII.)

/ Diskuze / Staří dobří

Slavná báseň slavného německého autora (1797 – 1856), přítele K. Marxe.

Lorelei

Já sám nevím proč, co to značí,
že jsem ta zamyšlen;
ta prastará pověst k pláči
mě týrá po celý den.

Vzduch ochladl, už se stmívá
a tiše plyne Rýn;
zář slunce dohořívá
a na hory pad’ stín.

Na skále sedí panna,
má démantový pás,
je celá ošperkovaná,
češe si zlatý svůj vlas.

Má zlatý hřeben v hlavě,
češe se, zpívá si,
zpívá tak dojímavě,
co zpívá, ach, co asi?

Lodník je dojat tím zpěvem,
ten zpěv ho tak ošálí,
že, upoután luzným zjevem,
si nevšimne úskalí.

Vír loďku podemílá,
už nahnul se její kraj;
to všechno způsobila
svým zpěven Lorelei.

Kniha písní (Praha, Svoboda 1950, překlad Vítězslava Nezvala)

Související:

STAŘÍ DOBŘÍ: Heinrich Heine (LII.) Read More »

Puškin a Oněgin: skutečnost a fikce

/ 1 Komentář / Nezařazené

Právě jsem dočetl Exotiku – Výbor z prací tartuské školy, jinak 11. svazek Strukturalistické knihovny, kterou vydává nakladatelství Host. Některé svazky této řady nebyly přijímány právě s nadšením a některé výtky jsou adresovány i tomuto svazku. Někomu se zdá málo reprezentativní a výběr zahrnutých statí chaotický. Možná je na těchto výtkách něco pravdy, ale přesto se mi tato kniha líbí.
Přinejmenším doporučuji pozornosti velmi pěknou stať J. M. Lotmana Smrt jako problém syžetu, ve které je srovnáván smrtelný souboj A. S. Puškina a obdobná scéna z Evžena Oněgina. Na tak názorné srovnání analogické situace ze života a literatury jsem v teoretické literatuře už dlouho nenarazil (s. 263 – 265)!

Souvislosti:
Má dřevní stránka věnovaná A. S. Puškinovi
(Asi bych si měl někdy udělat čas na její aktualizaci, když už na ni odkazuje i Universum, ale nějak teď nemám na přepisy knih už čas.)
J. M. Lotman – Téma karet a karetní hry v ruské literatuře počátku 19. století (tato stať je ve sborníku taky)

Puškin a Oněgin: skutečnost a fikce Read More »