Za mé první seznámení s tímto slovenským básníkem vděčím Martinu Pilařovi. Nejsem vlastníkem originálu, ale mám výborný překlad Ludvíka Kundery Nox et solitudo – Verše z roku 1958 s ilustracemi Jana Zrzavého. Nekupte to za deset korun!

ASKETI

Za chladných večerů bez něhy se luna vrací.
S ledovou přísností se jitřenka v mlžinách ztrácí.

Zmizely vzpomínky na chvíle v zimničném chvění.
Srdce nám nezhyne v plamenech. Vášeň už není.

Ženy, i moudré i hloupé, nás klamaly způsobem tvrdým.
Na hadech netřeba mstíti se asketům hrdým.

Kamennou askesi nežli jsme uchopili do vlastní moci,
v přetěžkém postu jsme úpěli za chladivých nocí.

Kamenou askesí nežli se zkrotila krev naše vřelá,
leptavou lítostí duše nám den co den mřela.

Dnes už jsme pokojní, samota pražádný smutek už nemá.
Minulost mrtvá je, budoucnost prázdná a němá.

Kolem nás step, v níž jen potulná vichřice fičí.
V té stepi na sloupech stojíme, šleháni ostrými biči.

Michal Jareš se ve svém blogu snaží nabízet zajímavé básnické texty. Řekl bych, že se mu to daří.
I já čas od času narazím na nějaký text, který mne zaujal. Tak proč se nepodělit?
Michal nedávno zveřejnil text Viktora Dyka. Netuším, nakolik je tento klasik čten, ale myslím, že asi mnoho ne, asi jako Josef Svatopluk Machar. Kdysi jsem si v antikvariátu koupil luxusní třetí vydání jeho Golgathy. Se zlatou ořízkou, vydání z roku 1908, za dvě koruny. Krásná secesní kniha. Ale i uvnitř se dají najít zajímavé texty.

OSUD

Možno, se těšit… možno připíjeti
lepšímu příští… míti naděj stále –
vždyť v duši často růžová zář vletí
z dnů, které přijdou… věříš skoro – ale –

Je propast: její dno jest nedohledno,
příšerně zeje jícen rozšklebený,
jest ticho v něm, tma půlnoční a ledno
a hluchý jest a bez ozvěny. –

Na oné straně cosi paprskuje,
hrá duhami a sladkým rytmem pěje –
a s této strany příboj Bědných duje,
zmítá se, vzlyká, ruce pne a kleje.

A propast mlčí… Ach, my připíjíme
přeludu, jenž se za ní míhá skvělý!
Snad vnuci přejdou, až ji vyplníme
až ke dnu svými vychladlými těly.