Laban Artemis Navy Blue
Je to jen pár týdnů, co tajvanský Laban uvedl svou řadu inkoustů inspirovaných řeckou mytologií. Řada je to pěkná, ale protože oranžovou používám zcela výjimečně a dávám přednost temně modrým a širokému spektru zelených. Poseidon už je ale mimo, takže tu na mě z celé řady zbývala pouze lahvička s inkoustem Artermis Navy Blue. Taky skoro pětistovka za lahvičku není málo, byť drahoty japonských a jiných značek ještě nedosahuje. Aspoň že je v lahvičce 50 ml. Určitě lze ocenit krásné balení a přiložený letáček. Trochu mne jen zarazilo úzké hrdlo lahvičky. Suverénně nejužší ze všech lahviček inkoustů, které mám, takže je celkem je s čím srovnávat (pokud teda pominu ty malé).
Artemis je bohyně Měsíce, měsíčního svitu, sestra boha Apollóna, jeho starší dvojče. Krásná a urážlivá bohyně lovu. Zvolená barva tak s odkazem na noc docela dobře koresponduje. Vzhledem k barvě jsem inkoustem naplnil starý Centropen 10016. Oba si navzájem rozumí bez problémů. Jak je z fotografií patrné, tak je to temně modrý inkoust, opravdu sytý a s vysokou kryvostí. Žádná vyblitina. Pro mě velmi příjemný odstín. Na běžném kancelářském papíru zasychá poměrně rychle. Je tmavší než Parker Quink Blue Black a o něco světlejší než Blackbird Magpie Blue/Black, aspoň pro rychlé srovnání. Pokud jste milovníci této barvy, tak lze jen doporučit.
Laban Artemis Navy Blue Read More »
Desátá z Klenova
Nová kniha mého nakladatelství Klenov: Alžběta Johanka Petrová a Kateřina Sýsová: Zastaveni (2021)
Penco Lux 340
Pera z poválečné produkce pardubické firmy Penco s námi příliš dlouho nepobyla. Škoda. Pokud se ohlédneme do historie, tak musíme až ke známé pardubické firmě J. Brod, ta byla za okupace germanizována (Füllhalter-Fabrik Gerlach & Bezner) a vyráběla se pera Imperial. Na která se také dá ještě narazit. Na konci války byly Pardubice několikrát bombardovány a při jednom z náletů vzala za své i továrna. Po osvobození vzniklo z Imperiálu družstvo Penco, a to na ustavující schůzi 17. 10. 1945. Vyráběla se zde pera Lux, Junák a jiná. Po 10 letech bylo družstvo přejmenováno na TVAR Pardubice, výrobní družstvo zaměřené na zpracování plastických hmot. (A jen pro doplnění: existovala i italská pera Pen-Co (Penco), která jsou ve světě známější.)
U mého Penca Lux původní hrot zmizel v proudu času… Nahlodán minutami věčnosti nepřežil mou snahu o záchranu a zprovoznění, a tak jeho poklidně spočívá v krabičce v šuplíku. Ale ocelový hrot ze starého Centropenu slouží také poměrně dobře, byť pružnost, flexibilita a hladkost zlatého hrotu chybí. S perem samotným nebylo nicméně po získání zapotřebí dělat nic zvláštního. Stačilo důkladně vymýt, vyčistit drážky přivaděče a i po sedmdesáti letech od svého vzniku slouží stále dobře. Pero má pístové plnění a je to s podivem, že u tohoto konkrétního nebyl zapotřebí žádný zásah. Ani po té době od svého vzniku neprotéká a těsní. Jen s inkoustem jsem se raději nepouštěl do žádných experimentů, použitý je osvědčený Pelikan Dark Green.
Ta poválečná pera prostě nepřestávají fascinovat. Je to vizuálně atraktivní kousek z celuloidu, lehký a dobře padnoucí do ruky. Vršek jde na tělo nasadit, ale s vyvážením to pak už není úplně ono. Funkčně je pero zcela bez problémů a kupodivu ani nijak netrpí zasycháním. Necháte týden dva ležet, vezmete do ruky – a píše hned. To nebývá samozřejmost ani u nejnovějších produktů. (Jiné Penco Lux najdete na stránkách Penmanie.)
Miroslav Urban: Včelky ze starého dubu
Mé potíže se včelami začaly, když jsem vyhrál sázku, že projdu nahý dědečkovým včelínem. Tedy ne úplně nahý, stačilo trenýrkách. Sázku jsem nad bráchou vyhrál, ale pár týdnů týdnů mě pak nikdo nepoznával. Ideální příležitost, jak zjistit, že mám alergii na včely. Stačilo jedno dobře mířené žihadlo do hlavy. Nicméně – neznamená to, že bych na včely zanevřel. Dědeček byl vášnivý včelař, zapálený pro každou inovaci, a jeho knihovna byla plná odborné včelařské literatury, kterou jsem si rád listoval. Mrzí mě, že jsem ale tehdy neprojevil větší zájem o časopis Česká včela, o kterém jsem se mylně domníval, že je také včelařský. Byl do velké míry literární a skončil v nenávratnu. Včelínům a úlům se teď raději vyhýbám, ale i tak jedna z mých oblíbených tras (nejen) na kole vede přes včelařskou naučnou stezku za Velkou Lhotou. Za tou stojí Miroslav Urban. Ten je nejen autorem několika publikací, které se věnují chovu včel, ale nově také publikace pro děti Včelky ze starého dubu. Ručně vázaná kniha nezapře nadšení pro věc a na příběhu jedné z dělnic v krátkých dvaadvaceti kapitolách život včet. Od prvních okamžiků, kdy se rodí z vajíčka, až po okamžiky poslední. Všechny autorovy knihy si můžete objednat na stánkách http://medurban.cz. Můžete také navštívit včelařův instagram, kde najdete i fotografie ze vzniku knihy.
Miroslav Urban: Včelky ze starého dubu Read More »
Rozhovor Oldřicha Šuleře ke knize Ukradený smích
Český rozhlas Ostrava odvysílal rozhovor s Oldřichem Šuleřem o jeho prozaické prvotině Ukradený smích, kterou vydal v mém malém nakladatelství Klenov. Knihu si můžete zakoupit například přímo na stránkách autora. Stejně tak si zde můžete zakoupit i jeho novou knihu autora V očích měli plameny, která je věnována osudu Jana Zajíce a kterou jsem do tisku také připravoval.
Rozhovor Oldřicha Šuleře ke knize Ukradený smích Read More »
Sváťa Karásek (1942-2020)
Tak i moje vzpomínka na zpívajícího faráře. Ze setkání a bohoslužby z roku 2003 u pomníčku předtolerančních událostí v Růžďce.
Sváťa Karásek (1942-2020) Read More »
Texty 83 (podzim 2020)
Kalendářní podzim skončí za několik dní, ale nově číslo textů je kupodivu zde. V číslech dalších rádi uvítáme nové autory, tak se neostýchejte, máte šanci.
úvodník
Dalibor Malina: Starost o věci vezdejší
próza
Lukáš Berný: Lokomotiva
poezie
David Mišťúrik
Klára Goldstein: (con brio)
překlad
József Keresztesi
Milorad Pejić
jen tak
Martin Dokupil Škabraha: Zdrženlivá zpráva o počátcích románu
recenze
Ondřej Hložek: Střízlivá a pokorná Diagnóza (Ligocký, Petr. Diagnóza. Ostrava: Protimluv, 2020.)
Ondřej Hložek: Perfektní debut nebo chrlení slov? (Luňáčková, Alžběta. Pravý úhel. Brno: Host, 2020.)
Adam El Chaar: Touha je zázrak (Houellebecq, Michel. Serotonin. Praha: Odeon, 2019.)
Všechna předchozí čísla najdete na stránkách Textů.
Texty 83 (podzim 2020) Read More »