Omrzely stále stejné výsledky a stále stejné odkazy omílané dokola? Stále cílenější reklamy? Dohled velkého bratra? Nebo to chce jen změnu? Jeden všem vládne… Vyzkoušejte následující:
http://duckduckgo.com/
http://yandex.com/
http://blekko.com/
http://gigablast.com/
Gigablast je tu už dlouho, ale Duckduckgo je aspoň pro mne příjemným překvapením.Stejně tak i anglická verze ruského Yandexu, tu ruskou používám ostatně často.
Alternativy pro vyhledávání Read More »
Jaroslav Žila byl asi první básník, se kterým jsem se setkal pracovně naživo, když jsem s ním připravoval nějaký pořad pro ostravský rozhlas u příležitosti vydání jeho básnické prvotiny Drápy kamenů (1994). Vyšla v nakladatelství Sfinga, které vydalo také první knihy Norberta Holuba, Petra Hrušky nebo Jana Balabána. Byl předvánoční čas a natáčení probíhalo v hospodě Pod Platanem, na kterou mám i jiné vzpomínky. Vzpomínám si, že již tehdy to byl samorost a jeho poezie byla osobitá, redukovaná na dřeň. Což potvrdily i jeho pozdější knihy. Pak následovala delší odmlka a teprve nyní se k vydání sbírky V hrudi pták, doprovázené ilustracemi Kataríny Szanyi, spojila nakladatelství Host a Protimluv.
Jaroslav Žila se ani v této sbírce příliš nerozepsal. Básně jsou opět jsou kusé a opět jich není mnoho. Čtyřicet. Ale přece stačí k tomu, aby zachytila úzkost a vnitřní i vnější dramata. Prostě žádná zbytečná slova navíc. Žila nepíše mnoho, ale to jím napsané za přečtení stojí.
Seděli jsme už ve stínu,
zády k domu na břehu louky.
Nedaleko ještě žhnulo slunce,
ale my cítili, že po této noci
může přijít akorát podzim
Jaroslav Žila – textař skupiny Kazachstán
Jaroslav Žila: Drápy kamenů (Sfinga 1994) – moje recenze z roku 1995
Čtenář poezie: Jaroslav Žila – V hrudi pták Read More »
Na anketu o nejlepších knihách tohoto roku jsem už odpověděl. Škoda. Mám nového kandidáta. Těžko říci zda se jedná o antologii básnických textů, kterou uspořádal Zdeněk Volf, nebo o novou fotografickou knihu Jindřicha Štreita. Ale to je jedno, při tvorbě knize se sešli lidé, jejichž tvorbu mám rád. Nakladatelství Sursum (stránky by tedy zasloužily zaktualizovat) se prostě podařilo vydat výbornou knihu. Zdeněk Volf, ve výběru básnických textů věnovaných domácím zvířatům zapátral i za hranicemi české literatury. A i u těch českých měl šťastnou ruku. U obou skupin je důraz kladen na autory dvacátého století. Ale výjimky se najdou.
Snad se z antologie nestane dokument toho, co ztrácíme a co se ochuzujeme. Venkov se v tomto ohledu víc než vyprazdňuje.
Ostatně, zítra máte možnost se za knihou vydat do brněnského Mahenova památníku.
A na závěr asi ten nejkratší text z antologie od mého oblíbeného Andreje Stankoviče:
KRAVÁM Z KRAVÍNA V HORNÍCH BŘÍŠTÍCH
I když jsem přivykl dobytčímu masu,
nemohu zůstat hluchý k vašim hlasům:
tak aspoň přemýšlím, več můžem doufat
my, co vás nutíme tak strašně zoufat.
Chlévská lyrika aneb zvířata nám odcházejí ze života Read More »
Včera večer v opavské kavárně Evžen na Beethovenově ulici. Nakonec ve složení Aluze, Protimluv, Texty, Tvar.
Básnické hlasy: Večer časopisů Read More »
V úterý 16. 11. proběhl v ostravském Librexu křest knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog, kterou vydalo nakladatelství Advent-Orion. Knihu ilustrovanou Václavem Šípošem křtil Jan Bárta, ředitel humanitární společnosti ADRA. Jedná se o výběr z blogu, který najdete na adrese: http://vlastikfurst.blog.idnes.cz/
Takže popisovat obsah je vzhledem k dostupnosti textů zbytečné.
Přesto je značný rozdíl číst je přímo na obrazovce nebo v knize. Přece jen, redakční práce dělá své a i ilustrace posunují texty jinam.
Tak aspoň něco k tomu dnešnímu svátku. Nové číslo revue Aluze najdete na adrese http://aluze.cz
OBSAH ČÍSLA:
Poezie
Martin Stöhr: Konec sezony
Próza
Margaret Gibsonová – Zvládnout to
Rozhovor
Filip Mikuš: Umělecká konvence dnes působí skoro revolučně (Rozhovor s Milanem Knížákem)
Studie
Karel Komárek: Intertextualita v díle Jaroslava Durycha
J. Hillis Miller: Kritik jako hostitel
Meyer Howard Abrams: Anděl dekonstrukce
Wolfgang Müller-Funk: Rod jako narativní konstrukce identity
Recenze
Petr Mazanec: Jarní chodec (rec. Jiří Chocholoušek)
Antonín Bajaja: Na krásné modré Dřevnici (rec. Jakub Chrobák)
Jurij Andruchovyč – Andrej Stasiuk: Moje Evropa (rec. Tomáš Kubíček)
Jiří Trávníček (ed.): V kleštích dějin. Střední Evropa jako pojem a problém (rec. Roman Kanda)
Pavel Jiráček: Kognitivní interpretace českého verše v rytmických souvislostech metrické teorie Miroslava Červenky (rec. Petr Plecháč)
Radim Kopáč – Josef Schwarz: Zůstaňtež tudíž tajemstvím… (rec. Petr Matula)
Nelson Mandela: Dlouhá cesta za svobodou (rec. Jeroným Boháček)
Pierre Hadot: Závoj Isidin. Esej o dějinách ideje přírody (rec. Daniel Špelda)
Glosa
Jakub Stejskal: Depolitizovaná levice? – Kritika jedné kritiky
Archiválie
Petr Holman: Spíše osobní…
A pak ta mlha, tma a kopce. Vzpomněl jsem si starého malíře H. a jeho vyprávění, jak bylo těžké najít cestu z hospody na Soláni k blízké chalupě. Snad dorazili i poslední.
Zkratka byla delší, zato však méně schůdná Read More »
Takže slovy šéfredaktora Jirky Hrabala:
ALUZE LETOŠNÍM ROKEM KONČÍ
…alespoň v podobě, v jaké jste ji znali. Filozofická fakulta UP v Olomouci pro nedostatek financí Aluzi v příštím roce není schopna podporovat, ke svým prioritám ji neřadí. Bohužel bez podpory domovské instituce vydávání revue v současné podobě není možné. V nejbližší době se však ještě na našich stránkách dočkáte č. 2/2010 a do konce roku i č. 3/2010. V jaké podobě bude Aluze vycházet dál se rozhodneme do konce roku.
http://aluze.cz
Aluze v současné podobě letos končí Read More »
Na básně chorvatského básníka Slavko Mihaliće (1928-2007) jsem narazil včera při listování ve Světové literatuře z roku 1966. Dnes za slunce a za hrozby prvních vloček, které poletovaly vzduchem, jsem se k nim vrátil. Překladatel Dušan Karpatský měl při výběru zase šťastnou ruku.
Poslední město
Toto je poslední město na mé cestě
I psi už umlkli
Jenom dobrý občan doufá
Pleje plevel po záhoncích
Několik koster koňů kráčí prostředkem silnice
Uniformy posvlékaly těla – nové tváře jsou
medaile ze zlata
Nevadí že jsou pobořeny mosty
Nemá-li odvaha váhu
Dusno zasytilo vzduch
V poledne je půlnoc divně modrá
Maličká řeka s povadlými ňadry
ztratila stud
A podává se nenasytným sebevrahům
Skáčou ze všech stran aby se
nevrátili
Ne ze zklamání, ale ze svobody
Toto je poslední město na mé cestě
STAŘÍ DOBŘÍ: Slavko Mihalić (CXXV.) Read More »