Smrt si nevybírá a je jí to jedno: Seagate, IBM, Hitaschi, Western Digital, asi i Maxtor a naposledy Toshiba. Jo, to je tak zhruba seznam pevných disků, které mi postupně v kompech odešly. Nevím čím to, asi tím, že na těch čítacích strojcích čas od času opravdu pracuju.
Takže toto je moje pavánu za interní disk z notebooku Toshiba a za data, která odešla do digitálního propadliště spolu s ním. Ano, zálohujte, zálohujte, zálohujte. Stejně to někdy nepomůže… Ten starý disk selhal dost podivným způsobem, nejprve pár vadných sektorů a krátce na to se, při svém odchodu na odpočinek, pro jistotu zašifroval. Zprvu jsem myslel, že heslo vyžaduje bios, ale kdepak. (Jinak resetovat heslo na některých noteboocích Toshiba je v domácích podmínkách takřka nemožné.) Hmm, takže ani klonování disku nebylo k ničemu. Jak mi řekli v servisu, čas od času se to někomu stane. Za toto nedopatření se jménem našeho ústavu se vám omlouváme…
Na druhou stranu musím konstatovat, že servisní služby Toshiby fungují opravdu dobře. V pondělí notebook obdrželi a v pátek už byl doma. S novým diskem.