Pondělní otázka: Uhodnete autora?
Že...
Že naděje psanců se mění každý den.
Že ten, kdo je už bez osudu
a ještě žije, má pocit,
jako by se díval do zeleně potmě.
Že jiný nemá čas,
nemá čas ani na smrt.
Že další by chtěl lhát mrtvým,
ale to by musil pozpátku.
Že město je toho plné
a venkov se tím rozléhá.
Nezapomněl jsem na nikoho?
Ale ne. Jenom faktický vrchol (nadmořský) slavnostního předávání znaku a praporu mé obci. Není to vidět, ale létající talíř má zespodu nakreslen erb.
Na chatě
Nestvůrky, stvůry, netvoři
všechen kal zvedli v jezeře.
Teď už tmu nad hladinou mžení protíná.
Zelený žabí skřehot v travinách.
Ohýnky u chat trochu skomírají,
na cestu klubka červů přelézají,
v mlhavé dálce, jako přes záclonu,
ztupělá jehla gramofonu
noří se z rýhy, pak zas potápí,
a z trouby ještě hýká Šaljapin.
Sestoupil svatý pokoj k vlhké zemi…
Trávníky pěchujíce podešvemi,
zhýralé nevěsty se v rozmáčeném světě
k ženichům lepí v stínu paraplete
a spolu se svítílnou pyskatý
trpaslík zalézá jim za šaty.
10. června 1923, Saarow / 31. srpna 1924, Causway
Z ruštiny přeložil Petr Borkovec
Dnes bude hádání asi nelehké. Ale možná také ne. Je tu nápověda: Autor doposud nevydal básnickou sbírku. Vybraná báseň vyšla v almanachu poezie českých autorů. Dnes jsem vzdálen od chytrých mašinek, takže jsem zvědav, jaké tipy se zde objeví. (Přinejmenším MJ a VK mají velkou šanci na správnou odpověď ;) ) A otázka? Uhodnete autora?
ADAMOV
Na tom kemo přece nic není
postavit na hospodském stole
krabičku sirek na hranu
a vyexovat škopek
Horší je potom
prokličkovat celý život
mezi dvoumetrovými krabičkami
vybalancovanými na hraně
srázu nad lhostejnou Svitavou
Verše této básnířky (1932 - 1963) patří k tomu nejlepšímu, co americká literatura po druhé světové nabídla. Ukázka je se sbírky Ariel, která vznikala krátce před dobrovolným odchodem autorky ze života.
ČERVENCOVÉ MÁKY
Malé máky, pekelné plamínky,
vy mi neublížíte?
Šleháte sem tam. Nemohu se vás dotknout
Strkám ruce do plamenů. Nepálí to.
A mě vysiluje vás pozorovat,
jak takhle šleháte, svraštělé a jasně rudé jako kůže úst.
Úst, která právě potřísnila krev.
Zakrvácené sukýnky!
Jsou výpary, že se jich nemohu dotknout.
Kde jsou vaše opiáty, vaše tobolky, po nichž se chce zvracet?
Kdybych tak mohla krvácet nebo spát! - -
Kdyby se má ústa mohla provdat za takovou ránu!
Nebo vaše šťávy, v téhle skleněné ampulce, vsáknout do mne,
tišivé, konejšivé.
Ale bezbarvé. Bezbarvé.
Z anglického originálu přeložil Jan Zábrana.
Právě před sto lety se procházeli hrdinové Odyssea (1922) Jamese Joyce po irském Dublinu. Výročí je známé jako Bloomsday. Snad tu knihu někdy dočtu. Delší článek na toto téma přinesl i pondělní (tištěný) Týden.
Linky:
http://www.radford.edu/~eurotrails/dublin.htm
http://www.rejoycedublin2004.com/
Sauce Reader od Synopu (aktuálně ve verzi 1.4.1 beta) je příjemná RSS čtečka, která může doplnit vaši programovou stáj. Dobrá zpráva je, že je zdarma.
Podpora importu a exportu OPML, různých CSS stylů pro zobrazení přehledů zpráv, automaticky vyhledává zdroje (podobně jako FeedDemon), které prohlížená stránka obsahuje, a obsahuje i hledání na internetu a hledání weblogů, integraci s Windows Messengerem, propojení na e-mailový program. Obsahuje i nástroj pro blogování, ale ten neobsahuje podporu UTF-8, takže pro mnou používanou pMachine (respektive pro češtinu), je celkem nepoužitelný. Třeba ale bude fungovat s jinými systémy.
Pokud můžu srovnávat s Abilonem, FeedDemonem a RSS Pointem Lite, tak si nemohu naříkat. Dokonce se mu daří nasát data i tam, kde ostatní čtečky mají problém.
Stojí za zkoušku. Nainstaloval jsem na všechny tři mnou používané stroje.
Mé dlouhé čekání na novou knihu Umberta Eco bylo konečně ukončeno. Argo vydalo soubor O literatuře, který je souhrnem autorových příležitostných úvah na toto téma. Texty, přestože vznikaly v průběhu dvaceti let, jsou svědectvím o kontinuálním a vyváženém pohledu na některá témata, která čtenáři znají z jiných autorových knih, zvláště pak z Šesti procházek literárními lesy. Většina zde zahrnutých textů nebude pro znalé Ecova díla asi žádným velkým překvapením, ale knížku si koupte. Stojí za to! Tento svazek by měl být čtivým i pro čtenáře, kteří Eca znají pouze jako romanopisce.
Zvláštní pozornosti pak doporučuji věnovat textu, ve kterém se autor věnuje přijímání Ameriky v Itálii od třicátých let do sedmdesátých let minulého století a vztahu tří generací k americké kultuře. Velmi pěkné shrnutí proměn.
A tak škoda jen, že stále nemáme přeloženy některé starší důležité Ecovy teoretické práce. Snad se dočkám.
Další díl hádanky. Pokud vás zajímá, jak jsem na tom s hádáním autorů já, tak si kupte poslední číslo Tvaru, kde se v rubrice Čtenář poezie snažím a snažím. Teď je tu ale otázka pro vás: Uhodnete autora?
Jiskry z popela
V lednu se zdá, že obec
mrazem vzplanula.
Jasany spí
a na plechu je led.
Ve dvoře oheň
hloubí do zmrazku,
jen ohořelým koncem.
Kohouti obsazují
holé tyče
a suchými slovy se baví.
Na popel v plotně
jdu se podívat.
Je zlehklý tím, že posloužil.
Zpod šedi vyskočí
tu a tam - jiskra.
Vlastním jménem Jiří Škvor (1916 - 1981), značnou část života strávil v emigraci.
Monolog moře
Zde končí každá nenávist, zde končí každý cíl -
Já o tvých cestách dobře vím. Vím, že jsi zabloudil!
Jsem vševidoucí, proto vím, že jsi dal i svou krev.
Jsou lásky, které padají jak hroudy na rakev.
Je bolest věčná jako já, jak vlny větrné.
Měsíc mé vlny utiší a slunce rozhrne -
Každá tvá cesta vede sem a žádná k domovu,
jsem moře, jsem tvým osudem, jsem hřbitov hřbitovů.
Jsem věčné, nikde nekončím, jsem kolébka i hrob.
Každou tvou bolest utiším a pohřbím beze stop.
Do města už se nevracej, do potácivých dnů,
pojď ke mně i s tím prstenem, oba vás obejmu.
Budeš tu spolu s jinými, co přišli před tebou,
tvé lásky tady nepálí a viny nezebou.
Celý tvůj život obejmu, tvůj zápas se stíny,
nikdo se na nic nezeptá, odejdeš bez viny.
Nestůj již déle na břehu se srdcem shořelým!
Jsem moře, jsem tvým svědomím a budu soudcem tvým.
Když moře lákat přestalo náručí tišivou,
poznal jsem v prudkém příboji i vlastní cestu svou.
Čím jsou mé lásky, bolesti a všechny smutky mé?
Ty slabé moře obejme a na břeh vyvrhne,
ty slabé moře rozdrtí a kdesi pohodí
a lásky, smutky, bolesti jsou brázdou za lodí -
Však silní umí trpěti, v bolesti neulpět.
Prsten jsem do vln zahodil a vrátil jsem se zpět.
(ze sbírky Nedosněno, nedomilováno, New York 1964)
RSS se dá využívat rozmanitými způsoby. Příznivce literatury snad zaujme možnost pomocí RSS si každý den přečíst jednu stránku ze zápisků Leonarda Da Vinciho nebo z Odyssea Jamese Joyce. (Což mi ostatně připomíná, že jsem se osobně nedávno přihlásil u Jiřího Trávníčka do klubu těch, co toto dílo nikdy nedočetli. Nejsem prý sám. ;) Souvislosti hledejte v jeho knize Příběh je mrtev? (Brno: Host 2003))
Zdá se, že Česká republika zaujímá 76 pozici na světě ve stovce světově ekonomicky nejsilnějších subjektů. Máme si tedy na co naříkat? Data jsou více než dva roky staré, takže poměr 51 korporací : 49 národních států, může být v tuto chvíli jiný. (Tipoval bych, že v neprospěch států). (víceméně via Kottke.org)
Copak to je? Milá blbůstka > Vyhledávač přesmyček na adrese http://anagram.dingbatway.com/
Potěšilo!
Tvora klepal = Parte klovla = Varlat klope = Pavel Kotrla
Moje recenze na knihu Noci, noci (Torst 2004) Kateřiny Rudčenkové na portálu Českého rozhlasu
http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/119626
Uhodnete autora? ;) Přinejmenším jeden z pravidelných čtenářů těchto stránek by mohl text poznat.
Sním o tom že tě mučím
Sním o tom že tě mučím
protože se tak nadouváš pýchou
Stojíš tu s deklarací práv
nebo se samopalem
či se svým náboženstvím
Jsem anděl pomsty
To květiny a hory
mléčná odpoledne dětství
všechno to nevinné a opuštěné
mne jmenovalo
andělem pomsty
Můj stroj je z gumy a kovu
obemyká tvé tělo a ty pozvolna umíráš
Členové:
Login | Registrace
| Seznam členů
| červen 2004 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | ||||
