[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

31. 07. 2004

Lhotecký toleranční kostel

Tak jsem se konečně dostal k tomu, že jsem si zakoupil knížku Dřevěný toleranční kostel na Velké Lhotě Kateřiny a Pavla Křivohlavých, kterou vloni u příležitosti 220. výročí založení kostela vydalo občanské sdružení Dům na skále. Sice jsem ji v žádném z okolních knihkupectví neviděl, ale na faře vám ji rádi za 160 Kč prodají. Podle Pavla Křivohlavého, jinak lhoteckého faráře, by měla kniha opravovat některé mylné údaje přejímané ze starších publikací, mimo jiné i knihou Okres Vsetín, což je publikace sice rozsáhlá a užitečná, ale bohužel neprošla závěrečnou korekturou. Fuj!
O historii této svérázné stavby se toho z knihy dozvíme opravdu hodně. Například i to, že unikla „transferu“, přesunu do Valašského muzea v přírodě v Rožnově. Naštěstí! Nemůžu si pomoci, ale skanzen je opravdu už jenom atrakce pro turisty, která toho s valašským folklorem nemá až zas tak mnoho společného. Pokud jsem dobře informován, tak tomu napomohlo i zrušení permanentek, které poměrně hojně využívali místní občané. A tak nám v krajině zůstala živá památka, která má k mrtvému muzejnímu exponátu hodně daleko. Kostel tomuto nebezpečí unikl. Zůstává tak posledním zachovaným dřevěným tolerančním kostelem. Snad i nadále se mu budou vyhýbat různá nebezpečí (např. požáry), kterým až doposud vždy unikl.

Čtenář časopisů na konci července

Rozhovor s Petrem A. Bílkem, který vedl Jiří Trávníček v posledním předprázdninovém Hostu vzbudil řadu reakcí, dokonce byl přeložen i do ruštiny (je zde pouze špatně uvedena iniciála tazatele M. = Mojmír T., ale to je přece jenom jiná osoba). U koho? Převážně u těch učitelů univerzit, které nejsou v článku zmíněny. ;-) Asi píchnutí do vosího hnízda…

29. 07. 2004

Literatura ve světě 03

Internetový časopis iLiteratura patří z těch českých literárních serverů k mým nejoblíbenějším. Představuje v našich končinách asi nejobsáhlejší a nejaktuálnější informace ze světa světových literatur, a tak je jenom dobře, že některé ze zde publikovaných informací vychází i knižně. Do ruky tak dostáváme přínosnou ročenku, která přináší přehled toho nejpodstatnějšího, co se odehrálo v jednotlivých národních literaturách.
Přesto si však nemůžu odpustit jednu výhradu k přehledu české literatury, který má na svědomí Radim Kopáč. Jaksi se tímto přidávám k diskuzi, která probíhá na stránkách Literárních novin, kterou před časem vyprovokoval článek Libuše Bělunkové. Bohužel i zde RK propaguje své aktivity a své přátele. Sakra, někdy mám ze současné české literatury smíšené pocity, ale přece jenom nevypadá tak, jak se ji snaží všude možně Radim Kopáč prezentovat.
Škoda, trochu to hodnotu svazku snižuje. A škoda, že se tak stálo právě u literatury, kterou známe všichni.

Na netu jenom související: Jiří Zizler: O ministerském katalogu

26. 07. 2004

Kdo je autorem následujících veršů? (47)

Při pondělním ránu malý testík znalostí: Poznáte autora?

Mít zelené tělo

Město a všechno v něm je zelené.
V nejkratší době zezelenají všichni
kdo toto město navštíví.
Mnozí sem spěchají ze vzdálených zemí
aby zezelenali.
Někteří s sebou přivážejí i své koně a psy
aby i oni zezelenali.
Všichni obyvatelé tohoto města
až na několik výjimek
jsou zelení jak tráva a závidí malému počtu těch
kteří už jsou zelení jak jedle.
Jen jediný obyvatel tohoto města nemůže zezelenat.
Co by za to dal aby zezelenal!
Rád by byl den co den menší a menší
jen kdyby zezelenal.
Strašlivě tím trpí
a je ve stavu nejzazší podrážděnosti.
Ze žárlivosti ničí něžné zelené rostlinky.
Nelze ho utěšit
že není zelený.
Mít zelené tělo
myslí si
byl by život hračkou.

25. 07. 2004

Na suchu!

Důvod, proč se letos nekoupeme.

STAŘÍ DOBŘÍ: Otokar Březina (XXXXVIII.)

Básník (* 13. 9. 1868 v Počátkách - † 25. 3. 1929 v Jaroměřicích), který se vzdal svého (též poetického) jména (Václav Jebavý).

SIESTA

Sen modří šedivých ve stínech sněhu ožil,
však záře usnula ve zrůžovělých žlutích;
ve štolách světla vzduch se v ztuhlých vrstvách složil
a sípot os, jímž kvílí kola větrův, utich’.

Klid bílých linií se tiše krajem snoval
v šat slabě vzdmutých ploch a lesů mrtvých ladem;
let ptáků v azuru čar sítě nerýsoval,
dech živých nesrážel se v bílou páru chladem,

jen Velká Myšlenka jak oblak táhla nivou,
hrou stínů mluvila, snem světel, hlasem ticha,
sil sepětím a dominantou zádumčivou,
jež z hudby sněžných vln do lidských duší dýchá.

19. 07. 2004

Darfur

Stránka UNICEFu o uprchlickém tábořu v sudánském Darfuru. Záznam jedné z mnoha afrických krizí.

Kdo je autorem následujících veršů? (46)

Tentokrát zabrousíme za hranice české poezie. Nápověda je na konci textu. A otázka? Uhodnete autora?

Co bylo velké

Co bylo velké, to se malé zdálo.
Království bledla jak měď zasněžená.

Co vyděsilo, to už nevyděsí.
Nebeské země točí se a svítí.

Na břehu řeky, roztažený v trávě,
jak kdysi, kdysi, pouštím loďku z kůry.

/MONTGERON 1959/

18. 07. 2004

STAŘÍ DOBŘÍ: Nikolaj Nosov (XXXXVII.)

Neználek forever!

Šel Všeználek na procházku,
vedl ovci na provázku.

Čiperka za malou chviličku
spolk z hladu horkou cihličku.

U Jaktíka na židli
leží buchta s povidly.

14. 07. 2004

Růžďka: 500 let

Tak jsem dočetl brožuru Martina Žambocha Růžďka 1504 - 2004 věnovanou, která zachycuje pět století existence této obce. Bystřička, kde žiju, byla původně její součástí a velkou část historie máme společnou. Knížka by mohla zajímat nejenom milovníky regionu, ale i zájemce o historii náboženského hnutí v pobělohorském období.

13. 07. 2004

Být novinářem? Být úředníkem?

Když už jsem tedy večery minulého týdne a sobotu trávil malováním stěn a stropů v podkroví, dal jsem si za úkol, že při této činnosti vydržím poslouchat nejposlouchanější rádio našeho kraje. Rád bych pominul slogan této stanice: Písničky, které znáte, ale bohužel si nemohu pomoci. Stále se opakující muzak! Zajímalo by mne, jak rozsáhlou mají databázi titulů. Že velkou část práce při výběru hrané hudby nyní za moderátory soukromých rádií dělá počítač a databáze, ze které se dá playlist generovat podle určitých kritérií je sice asi pro znalé zbytečné zmiňovat, ale na druhou stranu jsou stále nenapravitelní jedinci, ale i situace neznalí jedinci (ach ty ranní cesty školním autobusem!), kterým je nutno vzdušné zámky o složitosti práce moderátora a o jeho znalostech hudby bortit. (Ostatně, máte-li třeba program JetAudio a mikrofon, na který budete předčítat zprávy ze servisu ČTK, můžete si to vyzkoušet sami. Princip bude stejný, výsledek možná i lepší.)
Takže, když už jsem v sobotu asi potřetí znovu poslouchal tytéž písně v zhruba stejném pořadí, nevydržel jsem více a přijímač vypnul. Konec pokusu! Ach to úlevné ticho!
Ale proč vlastně píšu tyto řádky. Pokud pominu kvalitu vysílání jako takového, tak mi vadí především následující: jedním z moderátorů této stanice je člověk, který je zároveň tiskovým mluvčím třetího největšího města našeho bývalého okresu Vsetín. Všichni se tváří, že je to v pořádku. Nikomu to nevadí. Ale takové křížení funkcí prostě v pořádku není a s novinářskou etikou toho nemá mnoho společného. Ale na druhou stranu: považuje ještě někdo moderátory soukromých stanic za novináře?

Související:

• MÚ Rožnov pod Radhoštěm
• Radio Apollo

12. 07. 2004

Moje nová knihovna

Dostatek prostoru je jeden z důvodů, proč jsem nikdy nechtěl bydlet ve městě. Na fotografii ze sobotního rána je část mé nové knihovny. Teď už jsou stěny bílé. Plocha knihovny: cca 60 m². Snad bude na chvíli stačit.

Kdo je autorem následujících veršů? (45)

Pondělní otázka: Uhodnete autora?

ZAŘÍKÁVADLO

Zahrab mou hlavu do červených jílů
Ty moje o hlavu krácení
Co s tebou počít mání
Zahrab mou hlavu do modrého písku
Ty moje přísah přísahání
Řeči nesloužení
Zahrab mou hlavu do černého moře
Ve mně krve nedořezání
Srcebouchanice

zmořeskřítku

11. 07. 2004

STAŘÍ DOBŘÍ: Paul Éluard (XXXXVI.)

Francouzský básník (* 14. 12. 1895, † 18. 11. 1952).

VŘELÁ VZPOMÍNKA

Ozval se hluboký smích
Nástěnné hodiny se zastavily
Nějaký dravec odnášel svá mláďata

Neprůhledný smích na hranicích agónie
Každý je jako nahota posmívající se své bledosti
Posmívající se
Počestným očím majákům ztroskotání

z francouzštiny přeložil Jindřich Hořejší

06. 07. 2004

Dvakrát s jazykem

Pročítám teď dvě knihy, kterými mne obdařila má milá žena. Obě mi udělaly radost. První je Český etymologický slovník Jiřího Rejzka (nakl. Leda, 2004), dotisk prvního vydání (2001), které jsem prošvihnul. Konečně jsem doplnil mezeru v knihovničce! Už teď vím, že to bude můj oblíbený slovník.

Také druhá kniha se věnuje českému jazyku. Brána jazykem otvíraná aneb O češtině světové Jiřího Marvana (nakl. Academia). A i ona se mi velmi líbí! Žádné suchopárné čtení, ale 99 úvah napsaných s erudicí, vtipem a postřehem. Nedá se to sice vstřebat najednou, ale na pokračování před spaním to opravdu není špatné.