Nezařazené

S koncem prázdnin (které jsem naneštěstí neměl) je potřeba vlít do žil něco optimismu. 😉 Takže dva citáty z právě čtené knihy Northropa Frye – Anatomie kritiky (Host)
„Dnešní literární vědci vyznávají jen jakési tajuplné náboženství bez evangelia, jsou to zasvěcenci, kteří mohou komunikovat a disputovat jen sami mezi sebou. (s. 30)“
Do dnešní doby byl objeven jen jeden pořadatelský princip literatury, princip chronologický. (s. 33)
Kniha vyšla v roce 1957. Hmm, a pořád si hezky píšeme, čteme, škatulkujeme…

Díky statistice mé domény (pátral po návštěvnících stránky překladatelského tábora) jsem zjistil, že někteří přicházejí z jednoho fóra Totemu. Diskutuje se zde o tom, zda jsou čeští autoři známí ve světě, nebo ne.
Závěry polemiky sice vyznívají zatím tak trochu do prázdna, ale za přečtení stojí. Kupodivu nikde se v ní však neobjevuje odkaz na Cento Magazine, který přináší aktuální překlady z české literatury do angličtiny, ani na server CESLIT.org, který mapuje středoevropské a slovanské literatury obecně.
Nejsem skeptikem, naše malá literatura je překládána adekvátně svému významu.
Váš názor?

Už avizovaná recenze na almanach stejného jména na portálu Českého rozhlasu. Jen malá připomínka: knihu vydal Weles, nikoliv Petrov, jak je zde nesprávně uvedeno.

Ztratil jsem tím něco málo minut svého drahocenného života, ale nyní by měl být můj blog CSS i XHTML validní. Máte z toho radost? Opět řečnická otázka, na obsahu stránek to nic nezměnilo (a na vzhledu také ne). Hmm, no a co. Pokud si člověk dá pozor, tak toho zpravidla dosáhne. Ani pMachine s tím problém nemá.

…

Tak jsem validní!Pokračovat ve čtení »

Právě jsem dočetl Exotiku – Výbor z prací tartuské školy, jinak 11. svazek Strukturalistické knihovny, kterou vydává nakladatelství Host. Některé svazky této řady nebyly přijímány právě s nadšením a některé výtky jsou adresovány i tomuto svazku. Někomu se zdá málo reprezentativní a výběr zahrnutých statí chaotický. Možná je na těchto výtkách něco pravdy, ale přesto se mi tato kniha líbí.
Přinejmenším doporučuji pozornosti velmi pěknou stať J. M. Lotmana Smrt jako problém syžetu, ve které je srovnáván smrtelný souboj A. S. Puškina a obdobná scéna z Evžena Oněgina. Na tak názorné srovnání analogické situace ze života a literatury jsem v teoretické literatuře už dlouho nenarazil (s. 263 – 265)!

Souvislosti:
Má dřevní stránka věnovaná A. S. Puškinovi
(Asi bych si měl někdy udělat čas na její aktualizaci, když už na ni odkazuje i Universum, ale nějak teď nemám na přepisy knih už čas.)
J. M. Lotman – Téma karet a karetní hry v ruské literatuře počátku 19. století (tato stať je ve sborníku taky)

Recenzi z aktuálního čísla Týdeníku Rozhlas na básnický almanach Cestou, který vydal Weles si můžete přečíst na blogu tohoto časopisu/nakladatelství. Předpokládám, že v pondělí se objeví na portálu Českého rozhlasu.

Z dlouhého, velmi dlouhého výletu na kole.

Souvislosti: Don Quijote de la Mancha

Na http://www.casopis-texty.cz/texty najdete v podobě comicsu ochutnávku z připravovaného 34. čísla literárního čtvrtletníku Texty

Potřeboval jsem o víkendu něco slepit vteřinovým lepidlem. Samozřejmě, že to nechtělo držet, a tak jsem si přečetl návod na obalu lepidla. O jeho skrytou poezii se musím podělit i s vámi:
Při slepení kůže násilně neoddělujte. Omývejte v teplé mýdlové vodě a poté opatrně tupým předmětem, např. lžící oddělte. Při slepení očí omývejte řasy vatovými tampóny namočenými v teplé vodě tak dlouho, dokud se lepidlo úplně nerozpustí, obvykle 1-3 dny. Oči neotvírejte násilím. Konzultujte s lékařem. Při požití se ujistěte, zda jsou průchodné dýchací cesty. Produkt polymerizuje ihned již v ústní dutině, proto je nemožné jej spolknout. Sliny produkt oddělí od ústní dutiny během několika hodin.
Jsem opravdu rád, že se mi neslepily řasy, návod bych si pak stejně asi nepřečetl 😉

Zpráva o tom, že Gabriel García Márquez kapituloval před tlaky (ale hlavně penězi) amerických filmařů obíhala na zahraničních blozích a webech už o víkendu. V pondělí se připojily i česká média (např. Právo). Zfilmován by měl být román Láska za časů cholery, jeden z mých nejoblíbenějších. Pokud se však naplní slova producenta Scotta Steindorffa, „že film bude romanticky naladěn a očištěn od de facto nekončícího popisu sexuálních scén“ (citace podle článku Práva), tak nevím, co z té mé milované knihy zbude.