Staří dobří

Jeden z nejaktivnějších členů japonského modernistického hnutí (1898 – 1978), představitel dadaistické a surrealistické poezie.

Ulice plná plášťů do deště

Jako by ke mně někdo
přiložil Geigerův počítač,
náhle to krátce, ostře zabzučelo.
Ale nebyl to počítač,
to se rozbzučelo moje tělo.

Liják v pozdní noci.
Myslím na to, že někde tam na venkově
určitě bude povodeň,
a měl bych už jít se ženou a dětmi spát,
ale nikdo není doma.

V temném pokoji
jsem o něco zakopl.
Byl to neskutečně veliký mrtvý tuňák.

Polekaně jsem vyběhl na ulici,
neznámou ulici, plnou obchodů.
V obchodech po obou stranách, ozářených elektrickými lampami,
nebyl jediný prodavač,
visely v nich pouze pláště do deště.

Kam oko dohlédne,
ulice plná plášťů do deště.

Přeložili Miroslav Novák a Jan Vladislav

Anglická básnířka (* 6. 3. 1806, † 29. 6. 1861). Portugalské sonety, asi nejznámější část díla, byly podníceny citovým vzplanutím k R. Browningovi a romantickým útěkem do Itálie.

* * *
Ne, neviň mne, vždyť není to tvá vina,
že před tebou tak tichá, smutná jsem.
Slunce nám jinak září nad čelem,
jako by každý z nás se díval jinam.
Tvou starostlivou péči vděčně vnímám
jak vcela uvězněná křišťálem,
rozevřít křídla, letět vzhůru, ven,
by znamenalo jen, že zkázu sklidím.
Však tebe vidím, tebe, milý můj,
ne lásku jen i její konce vidím,
vzpomínky jas i zapomnění tmu,
jak ten, kdo z výše v mlžné dálce slídí
nad řekami až k moři horkému.

z Portugalských sonetů přeložila Hana Žantovská

Ruský básník a esejista (* 28. 5. 1886, † 14. 6. 1939), souputník akméistů, ale také představitel ruské symbolistické a neoklasicistické poezie.

POKLADNICE

Vleču se sály galerie.
Co pravd a krás na každém rohu!
Ze všech těch divů špatně mi je –
dopředu uhodnout je mohu.

Jak obtížné a skličující
prožívat – kolikátou, tušíš? –
krajinu někomu se snící,
hodinu tenkrát problesknuvší.

Dál a dál se rve člověčí duch:
nahoru, dolů, tam a sem.
Z člověčích zdvihů a propadů
jsem, s dovolením, unaven.

Dost! Víčka jako olovnice
klesla před další madonou –
ještěže mají v apatyce
lahvičku pyramidonu.

23. července 1924, Paříž
Přeložil Petr Borkovec

Trocha optimismu v rozkvetlém jaru z pera rebela nezaškodí (* 19. 6. 1881, † asi září 1914).

POSLEDNÍ VĚCI

Po čem kdy srdce v touze bilo
z toho se nic nesplnilo.
Kde moje naděje jsou dnes?
Sám jsem je všechny k hrobu nes.

Minula žití polovice –
a bezpochyby něco více.
Přikvačí naše hodina
a zaniknem jak bublina.

Člověk se táže: Jak a k čemu
a proč, a úzko z toho je mu,
že nenalézá odpovědi
ať do sebe či kolem sebe hledí.

Tak rád bych někdy řekl: Pane,
nechť ať se tvoje vůle stane!
Snad je tam přece někdo v nebi:
Aspoň ho máme zapotřebí.

(1914; in: Nové verše, 1918)

Následující báseň najdete v časopisu Plav č. 21 z 1. 10. 2004, který přináší i další verzi překladu. Mně se líbí tato.

* * *
Na tvá útlá ramena jen karabáč,
jen karabáč, krev, mráz a pláč.

Pro tvé dětské ruce železné úkoly,
železné úkoly, provazy, mozoly.

Pro tvé bosé nohy střepy na cestách,
střepy na cestách a zkrvavený prach.

A já, černá svíce, nesu za tebou svůj svit,
nesu svůj svit, nesmím se pomodlit.
1934

přeložil Jiří Kovtun

Jeden z nejvýznamnějších italských básníků a esejistů uplynulého století (30. října 1914 – 28. února 2005).

KŘIŽUJÍCÍ SE STEZKY

Střemhlavá voda kouří na úbočí,
kře plotů nebzučí a na moruše
si lehá mlha. Ty se odkláníš
od svého stínu, pomalu je večer.

Matné, matnější za závojem prachu
vosy bloudí a uřícení psi
a pěšiny: vzduch u jabloně zamží
duch, jenž se skokem k šeru přimísí.

Potoky voní rozpuštěným medem
a vyvětralou mátou pod mostky,
když po nich ještě s rudým sluncem přejdem
a s vláčnými barvami života.

Ty odcházíš, doznívá zvuk tvých kroků,
když sedím tu sám na náspu v té bílé
nádheře prachu, co to odchází,
co navždy odpadá od tvého boku?

Halekání pasáčků v hrdle hor
už prochládá, z lesa vydechne pára,
najednou je z ní fialový flór,
jinovatka mi sedá na šaty.

přeložil Vladimír Mikeš

Španělský básník, kritik, esejista (22. 10. 1988 – 25. 1. 1990). Podílel se na formování moderní španělské lyriky, přispěl k tomu i svým prozaickým převodem Gongórových Samot.

VÍTR V NOCI

Vítr je pes, co nemá pána
a nesmírnou noc olizuje.
Noc není k spánku uchystaná.
A člověk v snách myšlenku snuje.

A člověku ve spaní zdá se:
vítr je pes, co nemá pána,
u nohou s vytím si mu zased
a sny mu líže jeho tlama.

A hodiny se vlečou líně.

Noc není k spánku uchystaná:
ale teď pozor, dozorkyně!

přeložil Miloslav Uličný

Francouzský básník, blíženec surrealismu (* 13. 9. 1889 – † 17. 6. 1960)

Tma

Veliká jehla probodává kruh
Strom
Prst
A luna jednooká
Okno jež na nás mrká
Dům unavený usíná
U vody výkřik jenž se ztrácí
Proud stříbra vroubí oboru
Tvoje tvář je kus mramoru
Kam poděli se všichni ptáci
Z tmy
Cosi zní
Prst na ústech už ani slova

Kdosi jde alejí jež vede od hřbitova

přeložil Jan Vladislav

Anglický básník (3. 4. 1593 – 1. 3. 1633)
http://en.wikipedia.org/wiki/George_Herbert

VELIKONOCE

Vzhůru, mé srdce: Pan dnes z mrtvých vstal;
nuž, chval Jej, chval!
On vzal tě za ruku: ty také již
s ním stoupat smíš;
a jako jeho smrt v prach vyprahla tě,
tak jeho život dá ti dozrát v zlatě.

Vzbuď se, má loutno: hlas tvůj líbezný
ať dobře zní!
Kříž všemu dřevu jeho jménem teď
dal zazvučet;
napjaté šlachy naučily struny,
jak správně oslavit den divuplný.

Kéž, srdce s loutnou, síly spojíte
dnes k písni té;
a ježto každá píseň nábožná
tři hlasy má,
blažený duch nechť vstoupí v nápěv sladký
a opraví tak vaše nedostatky.

Tvou cestu květy pokryl jsem,
snítkami kvetoucími;
a Ty jsi povstal s rozbřeskem,
své dary nechal jsi mi.

Když slunce lije jitřní třpyt
a vůni po azuru,
marně by chtělo soupeřit
s Tvou strmou cestou vzhůru.

Ač mnoho sluncí svítí nám,
kolik je dní jak dnešní?
Řekneš-li tři sta, je to klam;
jeden; a den je věčný.

Přeložil Jiří Pelán

Vlastním jménem Isaac Lang (* 29. 3. 1891 – † 27. 2. 1950), autor patřící francouzské i německé literatuře, expresionista, surrealista, světoobčan.

NYMFA A KENTAUR

Jsi nymfa jež uprchla z břízek
U tvých zlatých nohou se sebevraždí psi
A hvězdy se rozpouštějí v tvých očích
Z časů kdy tekly řeky

Poslední kentaur
Jedu po koni po avenue de l´Opéra
Seskakuji na všechny čtyři
Řežu se vedví
A na prahu tvého ztraceného lesa ti nabízím
Svůj krvácející trup

z francouzštiny přeložil Adolf Kroupa