Matyášova první vernisáž
Mirek Machala na Vsetíně představuje výsledky svých restauratérských prací, a tak jsme na tu slávu zavítali. Prostě: potencionální čtenář Textů obklopen redaktory.
Matyášova první vernisáž Read More »
Mirek Machala na Vsetíně představuje výsledky svých restauratérských prací, a tak jsme na tu slávu zavítali. Prostě: potencionální čtenář Textů obklopen redaktory.
Matyášova první vernisáž Read More »
Tak i toto pondělí je zde malá hádanka. Kdopak je autorem následující básně?
ZA MOŘE
Kdybych já věděla,
že tam zmírá hoře,
spěla bych po lodi
za daleké moře.
Za moře daleké
na jih vonný, vnadný, –
kde by se nerouhal
hoři mému žádný.
Kdo je autorem následujících veršů? (86) Read More »
Následující báseň najdete v časopisu Plav č. 21 z 1. 10. 2004, který přináší i další verzi překladu. Mně se líbí tato.
* * *
Na tvá útlá ramena jen karabáč,
jen karabáč, krev, mráz a pláč.
Pro tvé dětské ruce železné úkoly,
železné úkoly, provazy, mozoly.
Pro tvé bosé nohy střepy na cestách,
střepy na cestách a zkrvavený prach.
A já, černá svíce, nesu za tebou svůj svit,
nesu svůj svit, nesmím se pomodlit.
1934
přeložil Jiří Kovtun
STAŘÍ DOBŘÍ: Osip Mandelštam (LXXX.) Read More »
Díky stálým změnám programu už ni nevím, jestli mám následující besedu Nakladatelství Mladá Fronta představuje své autory (Jiří Kolečko, Kateřina Sidonová, Natálie Kocábová) moderovat já, nebo někdo jiný. Ale ať tak, či onak: s Literárním květnem se budete moci i letos setkat ve Vsetíně.
Literární květen na Vsetíně Read More »
Tak na adrese http://www.czlit.cz byl konečně spuštěn Portál české literatury, o jehož spuštění jsem už někam psal. Uvidíme, některé sekce ještě příliš zaplněny nejsou. Zatím uvítejme aspoň jeho existenci.
Portál české literatury Read More »
Pro dnešní hádanku jsem vybral následující úryvek. Je ze knihy, kterou teď čtu celkem často. Kdopak je jejich autorem?
„Otevři mi, otevři mi,
princezničko rozmilá,
však dobře víš, cos mi včera slíbila.
U studánky, u vodičky studené.
Otevři mi nejmladší,
nebuď z kamene!“
Kdo je autorem následujících veršů? (85) Read More »
Jeden z nejvýznamnějších italských básníků a esejistů uplynulého století (30. října 1914 – 28. února 2005).
KŘIŽUJÍCÍ SE STEZKY
Střemhlavá voda kouří na úbočí,
kře plotů nebzučí a na moruše
si lehá mlha. Ty se odkláníš
od svého stínu, pomalu je večer.
Matné, matnější za závojem prachu
vosy bloudí a uřícení psi
a pěšiny: vzduch u jabloně zamží
duch, jenž se skokem k šeru přimísí.
Potoky voní rozpuštěným medem
a vyvětralou mátou pod mostky,
když po nich ještě s rudým sluncem přejdem
a s vláčnými barvami života.
Ty odcházíš, doznívá zvuk tvých kroků,
když sedím tu sám na náspu v té bílé
nádheře prachu, co to odchází,
co navždy odpadá od tvého boku?
Halekání pasáčků v hrdle hor
už prochládá, z lesa vydechne pára,
najednou je z ní fialový flór,
jinovatka mi sedá na šaty.
přeložil Vladimír Mikeš
STAŘÍ DOBŘÍ: Mario Luzi (LXXXI.) Read More »
Podzimní hádanka pro jarní pondělí. Kdo je autorem následujícího textu?
PODZIMNÍ DEN
Pane: je čas. Byl léta velký dech.
Teď na sluneční hodiny vrz v půli
stín svůj a vůli v nivách větrům nech.
Posledním plodům vel se naplnit;
dva jižnější dny dej jim ještě, pohni
je, by se naplnily a vžeň je v ohni
do těžkých vín poslední sladký třpyt.
Kdo dům teď nemá, už jej nevystaví.
Kdo teď je sám, bude jím dlouho, jist,
bdít bude, dlouhé listy psát a číst
a bát se alejí, když neklid rvavý
žene i s ním jak v sistrech listí svist.
Kdo je autorem následujících veršů? (84) Read More »
Španělský básník, kritik, esejista (22. 10. 1988 – 25. 1. 1990). Podílel se na formování moderní španělské lyriky, přispěl k tomu i svým prozaickým převodem Gongórových Samot.
VÍTR V NOCI
Vítr je pes, co nemá pána
a nesmírnou noc olizuje.
Noc není k spánku uchystaná.
A člověk v snách myšlenku snuje.
A člověku ve spaní zdá se:
vítr je pes, co nemá pána,
u nohou s vytím si mu zased
a sny mu líže jeho tlama.
A hodiny se vlečou líně.
Noc není k spánku uchystaná:
ale teď pozor, dozorkyně!
přeložil Miloslav Uličný
STAŘÍ DOBŘÍ: Dámaso Alonso (LXXX.) Read More »
Dnes jedna recenze na knihu, kterou vydalo nakladatelství mého kamaráda Dalibora Maliny a ze které jsme v Textech přinesli ukázku.
Moudrost starých Valachů
Nebývá pravidlem, aby v nevelkém městě působilo nakladatelství, které se systematicky mapovalo kulturu daného regionu. Vsetín to štěstí má. Je zde nakladatelství knihkupce Dalibora Maliny, které podobnou činnost již delší dobu vyvíjí. Po záslužných svazcích, ze kterých zmiňme alespoň paměti literárního historika a editora Mojmíra Trávníčka, či neobyčejně úspěšný a záslužný Slovník valašského nářečí Silvestra Kazmíře nyní přichází s knihou Ludmily Vráželové Moudrost starých Valachů. Objemný svazek čítající více než třistapadesát stran, navíc doplněný o dobové i současné fotografie, je souhrnem autorčina celoživotního zájmu o jazyk našeho regionu a vychází při příležitosti jejích osmdesátých narozenin.
Ludmila Vráželová se narodila v roce 1924 v Pulčíně a po Druhé světové válce působila jako učitelka v několika mateřských a základních školách, ponejvíce pak na jižním Valašsku. Právě nářečí Hornolidečska a jeho okolí, kterému se intenzivně věnovala více než čtyřicet let je obsahem sborníku. A tak přísloví, rčení a pranostiky zde zaznamenané mohou znát mnozí Valaši odjinud v trošku odlišném podání. Ale právě v proměnlivosti valašského nářečí, které se mnohdy lišívalo údolí od údolí, spočívá jedno z kouzel jeho krásy.
Kniha je rozdělena do tematických oddílů mapujících jednotlivé oblasti života a lidské činnosti, což čtenáři usnadňuje orientaci. Řidčeji se vyskytující úsloví jsou pak doplněna i vysvětlivkami. Nechybí ani slovníček méně známých nářečních slov a sborník je doplněn i o doslov Hany Goláňové, který upřesňuje některá kritéria, podle kterých byla publikace připravována. Kniha je tak náležitě vypravena na svou pouť za čtenářem, který nemusí být právě jen z Valašska.
Mojmír Trávníček ve své předmluvě zmiňuje, že když vyšla slavná kniha Lidová rčení Jaroslava Zaorálka, tak si zasloužila v knihovně umístění poblíž slavné antologie lidové poezie Láska smrt básníků Halase a Holana. Nyní máme možnost si do stejné řady postavit i právě zmiňovanou knihu. Je v ní zachycena část kulturní paměti našeho kraje a nářečí, které se v čase proměňuje a bohužel už v mnoha případech i nenávratně vytrácí. A tak na závěr alespoň jedna moudrost z mnoha shromážděných: Na rodnéj zemi aj vrana zpíve jak slavík.
Recenze vyšla v dnešním Našem Valašsku.
Moudrost starých Valachů Read More »