Byla by to záludná otázka, kdybych se zeptal, kdy naposled jste četli slovenskou knihu? Asi ano, ale odpověď by mne stejně zajímala. 🙂 Ta otázka mi nějak vytanula na mysli, když jsem brouzdal po mých celkem oblíbených stránkách Zionmagu.
V diskuzi pod recenzí na knih Vybíjaná Michala Viewegha zaznívá názor, že „ceske knihy mozu slovenskym prekladom len stratit“. Kdyby tak tento názor platil i opačně a my četli knihy slovensky! Ale to je asi marné přání. No, pokud máte nějaký názor na překládání českých knih do slovenštiny a opačně, tak neváhejte se o něj podělit.
A co jsem četl naposledy já? Mila Haugová: Atlas piesku (Drewo a srd, 2001).

…se uskuteční 10. prosince 2004 na Vsetíně. Literární část v galerii V Poschodí v knihkupectví Malina na Dolním náměstí. Místo konání druhé části večera bude upřesněno, stejně tak i zahájení večírku a jeho program. V život bude uvedeno podzimní číslo 35. Protože je předvánoční doba pravidelně nabita, upozorňujeme na tradiční sešlost s předstihem.

http://casopis-texty.cz/texty/vecirky/vecirky.html

Moje recenze na Rogera Krowiaka (Petrov 2004) po stránkách Českého rozhlasu.
Jenom upozorňuji, že na titulní stránce Rozhlasové klenoty nabízí Jana Skácela.

Ani nevím, proč jsem tu tohoto básníka neuvedl. Vždyť někdy před mým osmnáctým rokem jsem byl jeho tvorbou doslova oslněn. Na jedné z chmelových brigád jsme s mým přítelem malířem tehdy dokázali v opilosti recitovat nejenom Opilý koráb, ale i Hledačky vší a další texty. Kdepak jsou ty časy, kdy po vypití zásoby vína v místní hospodě museli jsme přejít na šampaňské a pomstít se mu podobným způsobem!
Berte následující text i jako upozornění na letošní osmé číslo Hosta, kde je blok věnovaný výročí tohoto autora (1854 – 1891).

Svítání

Objal jsem letní svítání

Nic se ještě nehýbalo před průčelím paláců. Voda byla mrtvá. Ležení stínů neopouštěla lesní cestu.
Šel jsem a probouzel prudké i něžné závany dechu, a drahokamy se ohlížely a křídla se nehlučně zvedala.

Prvním dobrodružstvím na úzké stezce, pokryté čerstvými i vyhaslými záblesky,
byla květina, která mi řekla své jméno.

Usmál jsem se na světle nazlátlý wasserfall, který si divoce cuchal vlasy mezi jedlemi:
na stříbrném vrcholu jsem rozpoznal bohyni.

A tehdy jsem začal pozvolna zvedat závoj po závoji. V aleji, stačilo párkrát zamávat rukama.
Na otevřené planině, kde jsem ji prozradil kohoutovi. Uprostřed velkoměsta zmizela mezi zvonicemi a věžemi chrámů, a já za ní běžel jak žebrák po mramorovém nábřeží a snažil se ji ulovit.

Nahoře na cestě, poblíž vavřínového háje, jsem ji ovinul závoji, které jsem posbíral,
a ucítil lehounký dotek jejího obrovského těla. Svítání a dítě padly k zemi dole pod hájem.

Při probuzení bylo poledne.

z Iluminací přeložil Miloslav Topinka

Tak z letošní Ortenovy ceny mám opravdu velkou radost. Důvodem je skutečnost, že ji dostala za svou knihu Krajina s Ofélií Marie Šťastná. Jak už jsem psal, bylo jedna z prvních knih, kterou jsem v tomto roce obdržel.
Z nominovaných bych ji přál ještě Gabrielu Pleskovi. Kdyby ji dostal Viki Shock byl by to pro mne šok. Naštěstí se tak nestalo.

KRAJINA OFÉLIÍ

Vůně opia
  se vznáší nad vanou
  a Ofélie spí

  po těle květy
  vypálené sluncem

Přes okraj vany
  visí urousaný cop

 
Ukrajinská iniciativa v ČR vydala ve své edici Limina druhý svazek poezie, je jím výbor básní Petro Miďanky Užhorodské kavárny, jde o překlad Tomáše Vašuta, který byl oceněn čestným uznáním v soutěži Jiřího Levého 2004. Asi ve dvou básních se mihne i René Kočík, jinak autor předmluvy.
Nevím, čím to, ale jinak dobré básně tohoto ukrajinského bouřliváka na mne působí nějak příliš tradičně.

***
Přišel dopis od Smora. žurnalisty –
z Ameriky –nu, podívejme se.
Papír, pentle, palma prý ztrácí listy,
a ty zas chodíš jehličnatým lesem.
A ptáš se mraků, mechu, co se děje –
zavoní smrž, malina, kam vkročíš,
tam vyrůstají zvyky, obyčeje.
To netuší Smor, možná ani Kočík.
Vždyť nevědí, co je to Verchovyna,
Felvidék, Horní země v houští mraků,
Horní Selyšče, Kalyny ve smrčinách,
v půstu jedí třešňovou marmeládu.
Smor z Ameriky i na šífu přikvačí.
Ale Rusínky potřebují hošky!
Mám na polaně mastnou kaši radši,
na vatře praskající soušky,

Ukázka v Textech č. 23 (podzim 2001)
Portrét autora na iLiteratuře
Ukázka na iLiteratuře