16. 10. 2003
Kdo je autorem následujících veršů? (11)
Po kratší pauze je tu opět malá hádanka. Tentokrát zabrousíme do končin sociální lyriky. Pravda, trošku nekonvenčních. Otázka ale zůstává pořád stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
x x x
Vyholuje si ohanbí
aby vypadala pěkně
vůbec nehanbí za to se
co je zač
vyholuje si pekáč
(slangový výraz pro kundu)
a s kundou svou něžnou
jak prdelka dětská
neví co s ní
co počít a
co je zač
Odhání od sebe
mouchy a milence
milence a mouchy
Co je zač?
To je ta bledá dívka
nešťastná
včera kundu si vyholila
a dneska
buržoazním železem
po lýtkách chloupky něžně své
krásné hubí
Na Vltavě!
Za malou chvilku by na Vltavě měla zaznít kratinká recenze na poslední Texty č. 30 z pera Jana Nejedlého.
Pokud navštívíte stránky Textů, tak ve Scriptoriu naleznete nové prózy Jiřího Maštalky
Posláno 16. 10. 03 v 14:10
(1)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
Sněží!
Podle zpráv z domova na Bystřičce sněží. Sbohem, léto! ;-(
Posláno 16. 10. 03 v 07:52
(0)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
Urbanův Stín katedrály
Miloš Urban vydal svůj poslední román Stín katedrály. Nelze než doporučit k přečtení. Čtenáři Sedmikostelí by neměli být zklamáni. Urbanovi to prostě píše.
Taky před nedávnem provoznil své stránky na adrese http://www.milos-urban.cz/cz/index.html , kde je i ukázka z posledního románu. Ten ostatně vydalo mé oblíbené nakladatelství Argo, které má taky nové stránky: http://www.argo-books.cz/ .
Posláno 16. 10. 03 v 06:52
(0)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
13. 10. 2003
Italo Calvino
Na stránkách iLiteratury dnes vyšel článek věnovaný Italu Calvinovi. 15. října by oslavil osmdesátku. Škoda, že tomu tak není. Jeho knihy v českých překladech mám takřka všechny. Chybí mi Kosmické grotesky. :-(
A ještě nějaké odkazy na anglické stránky:
http://www.italo-calvino.com/
http://www.themodernword.com/calvino/index.html
Posláno 13. 10. 03 v 21:06
(0)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
Postupně většina…
Řady svobodných redaktorů Textů řídnou. Po Jirkovi Hrabalovi a mé osobě je v sobotu opustil i Jakub Chrobák. Jeho žena Andrea do Textů již také nějakým tím příspěvkem přispěla…
Posláno 13. 10. 03 v 05:40
(0)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
12. 10. 2003
Bedly
Dnešní slunné odpoledne bylo strořené přímo k tomu, aby bylo stráveno mimo stěny domů.
Posláno 12. 10. 03 v 21:40
(1)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
STAŘÍ DOBŘÍ: Josef Hanzlík (VIII.)
Šedesátá léta minulého století přinesla české literatuře několik překvapení. Svého času se mezi ně počítala i sbírka Lampa Josefa Hanzlíka.
Smutná báseň pro Lenku
Jsem smutný, Lenko,
a opravdu nevím, co bych ti dal,
lidé mi říkají pane, vy jste smutný pán -
a usmívám se taky docela smutně.
Tak poslyš, Lenko, půjdeme a jako se sejdem u divadla
a já ti jako přines kytku a nevadí, že už je zvadlá,
a půjdeme
a přinesu ti bonbóny a spoustu obrázků
a budem říkat hlouposti a budem se přít o lásku,
že je velká, malá, zbytečná a zoufanlivá
a vůbec ledajaká,
a budem mluvit o lidech, proč mlčí jako ryby,
a málem spolkneš hašlerku a budeš se mi líbit,
no vidíš, Lenko, půjdeme
a jako bude všechno jiné
a my nikomu neřekneme, že tohle všechno víme,
a půjdeme
a nevadí, že nebudu už já a ty,
budou nám svítit kaštany a budou vonět akáty,
moc malých rekvizit.
A já jsem, Lenko, smutný.
Vždyť to prý stačí: kupovat rtěnky a šátky v krámě,
zkoušet si, přít se, vybírat a říkat pro mne za mne,
vždyť to prý stačí: zaplatit a dostat za to svoje,
být klidný, hrát a nebát se, nemít nic, co bys projel,
vždyť to prý stačí: nevadit a říkat vida, vývoj -
a pít si život po lžičkách a jako vlažné pivo,
vždyť to prý stačí.
Cožpak je to pravda?
A tak mi lidé říkají
jste, pane, smutný pán.
Nu, poslyš, Lenko, půjdeme a jako se sejdem u divadla
a já ti jako přines kytku a nevadí, že už je zvadlá,
slyšíš mě, Lenko?
Půjdeme jako a budeme jako nefňukat
a já budu jako já a ty budeš jako Lenka.
Jako a jako.
Je to k smíchu,
když cirkuluje lenčí krev
a když máš lenčí dlouhé nohy.
A tak tu jsme
a já jsem smutný
s filozofickým podtextem.
A jdem a jdem
a pod podrážkou
cítím, jak hřeje zimní zem.
A kolem nás jsou v průvodu psi, telátka a koně,
a taky růže, božínku, budeme křičet, vonět
a budu říkat nesmysly a chtěj je, Lenko, slyšet -
a budem stoupat nahoru a budem padat z výšek,
otevřeme se do čtyř stran a všude někdo bude,
bude to slavné setkání, tak velkolepě chudé,
bez vína, světel, bez hudby, setkání krve s krví
a budu to já poslední a proti mně já prvý,
pochop to, Lenko,
nejdřív to a pak se teprv dá snít,
pak, když jsme pili z aorty a z rozkousaných dásní,
až potom. Lenko.
Posláno 12. 10. 03 v 21:23
Staří dobří •
(1)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
10. 10. 2003
Fotografie z Dubrovníku
Několik mých fotografií z Dubrovníku naleznete na http://foto.kotrla.com/thumbnails.php?album=15
Informace o Dubrovníku:
http://www.jaderske.cz/jidal/dubrov.html
Posláno 10. 10. 03 v 18:34
(3)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
08. 10. 2003
Tak jsem zpět!
Ach jo, návrat z prosluněného jihu do upršeného podzimu. Konečně taky někdo odpověděl správně na jednu z otázek. Ještě vás nechám chvíli trápit.
Zítra se chystám aspoň na malou chvíli na festival Poezie bez hranic: http://www.poetry.cz
Třeba se potkáme.
Posláno 08. 10. 03 v 21:10
(4)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
07. 10. 2003
Kdo je autorem následujících veršů? (10)
Hádanka
Ještě stále tu nejsem. :-) Ale pro povahy hráčské tu máme další hádanečku. To jsem zvědav. Autor není za básníka příliš považován. Aspoň většina učebnic o této skutečnosti mlčí. Uvidíme, jak se s tím poperete.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
Černej padák
Kdo nemá kam se schovat,
nemá krov pro svůj sen,
musí se nechat provát
pod starým deštníkem.
Střecha tam bývá vratká,
o stěně dálka ví,
a stará řídká látka
hvězdama děraví.
Deštník je černej padák
pro pády do oblak.
Nemít tu cosi ráda,
odletím jako pták.
Kdyby ta chvíle přišla,
kdyby se vítr zved,
vznesu se celá pyšná,
opustím tento svět.
Na neshledanou, města
od prachu, od špíny,
čeká mě vzdušná cesta
do hezčí krajiny.
Deštník je černej padák
pro pády do oblak.
Když tu nic nemám ráda,
odletím jako pták.
Když nemám kam se schovat,
nemám krov pro svůj sen,
přece se nechám provát
pod starým deštníkem.
Střecha je celá vratká,
o stěně dálka ví,
a stará řídká látka
hvězdama děraví.
Deštník je černej padák
pro pády do oblak.
Já tu mám cosi ráda,
a tak ho nechám tak.
05. 10. 2003
STAŘÍ DOBŘÍ: David Herbert Lawrence (VII.)
Autor (* 11. 9. 1885, † 2. 3. 1930) několika skandálních románů psal i poezii. Česky vyšel výbor Sopečná růže (1990) v překladech Pavla Šruta a s doslovem Martina Hilského.
Odkazy:
http://eir.library.utoronto.ca/rpo/display/poet196.html
http://www.eliterature.com.ar/lawrence/
Tvoři
„Ale ryby jsou velmi vznětlivé, a proto
žijí ve vodě, aby se ochladily.“
„Pro tvory, kteří milují tmu, je
denní jas utrpením a působé jim bolest.
Přesto je neděsí světlo lampy nebo svíce;
naopak, přiblíží se a zkoumají je, jako
by si říkali: Copak je zas tohle? Vidíme
tedy, že slunce je víc než plamen, víc než
žár ohně nebo svit lampy. Svými paprsky
škodí tvorům, kteří žijí v noci, zatímco
světlo lampy ani ohně jim neublíží. Slunce
proto žije a září stále, ne jako oheň,
jenž zkomírá.“
Posláno 05. 10. 03 v 05:00
Staří dobří •
(0)
Komentáře •
(0)
Trackbacky •
Trvalý odkaz
01. 10. 2003
Kdo je autorem následujících veršů? (9)
Vypadá to, že hádanka č. 8 je/byla těžká. Proto něco lehčího. Tedy dle mého názoru.
Otázka zůstává stále stejná: Kdo je autorem následujících veršů?
HÁDEJTE a BAVTE SE! Literatura není o vyhledávání pomocí Googlu, Jyxa a jiných! Literatura je o něčem zcela jiném.
Bylo k zalknutí
Nikoli naráz
nikoli všichni najednou
ale nenápadně a tu a tam
tak jak zněl příkaz dne
nepozorovaně se rozkládat
poslední zbytky minulosti se vytrácely
Staré závazky beztak už mrtvé z nich tiše padaly
v tom malomocenství zhoubnějším než lepra tropická
neboť slyšet bez uší, dýchat bez nosu, hovořit bez jazyka
nebylo nikdy ani tak zlé ani tak nemožné jak tento stav
obnaženosti naveskrz, kdy se od nich trhaly celé věky
Přátelství přecházela, krajiny samý škrt
nezadržitelně se smazávaly
Až najednou jim bylo řečeno, že neměli dětství
že nikdy nebyli mladí, že nikdy nezestárnou
Přes nesmírný počet
každý byl sám
bez jistoty o svém narození
zatímco smrt je obcházela
své setkání s nimi promítajíc
na bílé plátno budoucnosti
ta stále bližší a stále skutečnější
jediná jistota
jež zbývala jim…
Stránka 2 z 2 stránek < 1 2