Plnicí pero Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Značku plnicích per Centropen, případně Koh-i-noor, zdá z dětských školních let snad každý příslušník nejenom mé generace. Tedy pokud nebyl levák, který někdy mohl psát propiskou. Historie českých per je ale mnohem barvitější a bohatší o řadu dalších předválečných a krátce poválečných značek. Nejstarší českou továrnu na ocelová plnicí pera Miro založil v roce 1919 František Pešek v Bohumilicích (okr. Prachatice). V roce 1934 ovdovělá Anna Pešková přijala za společníka firmy Stanislava Hejhala, který provoz modernizoval a rozšířil. Ještě v roce 1949 je 23. 7. otištěn v Rudém právu (!) inzerát na tato pera.

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Tuto továrnu na psací pera pak, jako i další, později převzala též znárodněná společnost Koh-i-noor. A psací potřeby (plnící pera, patentní tužky, pera na tuhý inkoust čtyřbarevné tužky a pera) se v továrně vyráběly až do jejího zrušení v roce 1995.
Takže mít jedno mezi svými není od věci. Je to kus historie. Tento konkrétní model bez označení je menším perem, které má v zavřeném stavu 11 cm a s nasazeným vrškem pak 14 cm. Je tak menší i mezi menšími, víceméně kapesní. Plněno je vnitřním pístovým mechanismem, který i po těch letech funguje. Hladinu pera lze pozorovat v žlutém transparentním okně. A jak píše? No, nic moc úplně hladkého. Že by tento hrot úplně klouzal po papíru tvrdit nebudu. Ale na druhou stranu nic dramatického, psát by se s ním dalo. Ale krom pak pár zkušebních řádků s tím nepočítám. Jako svědka pohnuté české/československé výroby per se ho určitě zbavovat nebudu.

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Plnicí pero značky Miro

Česká plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík

Česká plnicí pera Haro, Derby, Miro, Orlík

Výlet do oblak

Výlet na špičku věže olomoucké radnice v minulém týdnu. Hmm, když jste neměli nebo nemáte rádi výšky, je „skvělé“ se až tam nahoru vyšplhat s foťákem a batohem objektivů. Fotku z dronu jsem nefotil, ale některá ta žlutá tečka bych být mohl. Výhled je tam ale krásný. Jinak zvedání je zdokumentováno, krom moha zpravodajských médií, zde.

Olomouc - věž radnice

Olomouc – věž radnice

 

Oboroh

Dnešní koncert Oborohu v růždeckém evangelickém kostele. Dobré to bylo.

Oboroh

Poetický počátek května

Tak se to nějak sešlo. Zatímco Vertigo 1/2020 uveřejnilo studii Jakuba Součka věnovanou mým dvěma sbírkám, moje verše si můžete přečíst v druhém čísle valašskomeziříčského NE-VKUSU a pátém svazku sborníku Terasa – Zlínské literární tržnice. S aprílového uvedení Terasy sice sešlo, ale snad se můžeme těšit na podzim. V NE-VKUSU naleznete také krátkou recenzi na knihu Libora Sošťáka Pařížský skicák z mého nakladatelství z pera Marka Baroše. (A to se nám ještě blíží narozeniny Karla Marxe.)