[pak] Poznámkový blok Pavla Kotrly

30. 07. 2010

Čtenář poezie: Radek Štěpánek

S poezií Radka Štěpánka jste se sice mohli seznámit i v loňském letním čísle Textů 48, ale nyní můžete sáhnout po jeho prvotině Soudný potok, která vyšla v edici Srdeční výdej. Neuděláte chybu.

VIII
Tak hladový
jako červená srpnová země
volám ženu a přijde déšť
Jen steče a roztrhne mě
další jizvou
dalším úsměvem

Související:
Nejen o rybách - recenze Jakuba Grombíře na Kulturních novinách

26. 07. 2010

Aluze 1/2010

Nové číslo revue Aluze najdete na adrese http://aluze.cz

Obsah čísla:

Poezie
Saša Skenderija: Ithaka po deseti letech

Próza
Arthur Shearly Cripps: Starý bojovník v novém světle

Rozhovor
John V. Knapp: Rozhovor s profesorem Geraldem Graffem

Studie
Gerald Graff: Pseudopolitika interpretace
Radek Malý - Fuga smrti Paula Celana v překladech do češtiny
Erik Gilk: Svědectví o vítězství tvora Arjeha
Adin Ljuca: Český guláš o bosenském maglajzu

Recenze
Petr Hruška, Ivan Wernisch: Byl jednou jeden svět (rec. Martin Lukáš)
Jaroslav Chobot: Modelové porno-lesy (pozdních faunů) (rec. Filip Mikuš)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. Petr Plecháč)
Miroslav Červenka: Záznamník (rec. František A. Podhajský)
Robert Perišić: Děs a velký výdaje (rec. Matěj Martinčák)
Tatjana Gromača: Černoch (rec. Lenka Krausová)
Zofia Mitoseková: Teorie literatury. Historický přehled (rec. Roman Kanda)
Petr Szczepanik: Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let (rec. Ondřej Šír)
Jiří Špička: Petrarca: Homo politicus. Politika v životě a díle Franceska Petrarky (rec. Daniel Špelda)
Linda Piknerová: Botswana (rec. Jeroným Boháček)

Glosa
Jaroslav Peregrin: Politizace rozumu, nebo jeho depolitizace?

Archiválie
Petr Holman: Březiniana II

25. 07. 2010

Na hřbetě delfína

psáno pro Host 6/2010

Portfolio ruských literárních časopisů mne asi nikdy nepřestane udivovat, ostatně základní přehled sami můžete získat na serveru Журнальный зал, který přináší informace o některých z nich a který je zároveň jejich virtuálním archivem. Je to stále velká země…
Když legendární básník Arión z Méthymny vezen na hřbetě delfína přirazil ke břehu, zcela jistě nemohl tušit, že jeho jménem bude nazván ruský časopis věnovaný poezii. Pro mne však zůstává Arion především jedním z prvních „nových časopisů“ — vychází od roku 1994 —, které jsem držel v ruce v tištěné podobě a ke kterému se čas od času dostanu. Jeho stránky pro mne představují jeden z mála příkladů, kde typografická podoba tištěného periodika ovlivnila i výslednou tvář webu a plně s ním koresponduje. Tytéž grafické prvky, tatáž barevnost s využitím typicky oranžové barvy. Člověk má hned pocit, že je doma. Příjemný retrostyl, ve kterém jsou stránky časopisu i časopis sám navrženy, je mi sympatický.
Na stránkách časopisu se setkáte nejen s verši, ale přináší také portréty básníků, monografie, kritické recenze, neznámé básně a dokumenty, věnuje se historii ruské poezie. Jeho web pak informuje o aktuálním dění, přináší fotografie.
V Arionu se tak objevila řada slavných jmen (Jevgenij Jevtušenko, Jevgenij Rejn, Lev Rubinštejn, Bachyt Kenžejev, Andrej Vozněsenskij), nezůstal však uzavřen ani autorům novým, jako je třeba můj oblíbený minimalista Michail Baru. Tedy nejširší spektrum osobností, od autorů domácích až po emigranty, od doyenů po generaci nejmladší. I v české literatuře vlastně existoval podobný časopis s podobnými ambicemi, a to Psí víno v prvních ročnících pod vedením Jaroslava Kovandy. Arion se prozatím úspěšně vyhýbá uzavřenosti, závislosti na jedné básnické skupině, daří se mu zachycovat jak rozmanitost, tak i vývoj ruské poezie. Kromě toho, že je svědectvím o stále významném postavení básníků v ruské společnosti, se za dobu své existence stačil stát jedním z nejuznávanějších ruských literárních časopisů a jeho stránky jsou užitečným výchozím informačním bodem.

Inspirativní cesta časem (pro milovníky starých tisků)

psáno pro Host 5/2010

Archive.org jsou jedny ze stránek, které jsou sice v obecném povědomí, ovšem nejsou příliš často využívány, nebo jen zčásti. Většina uživatelů je primárně využívá spíše jako stroj času, zobrazující historii internetových stránek v průběhu jejich existence. Mně se však osvědčily jako jeden z nejoblíbenějších zdrojů literatury. Přiznejme však, že převážně historické a cizojazyčné. Jedná o inspirativní zdroj především pro milovníky starých tisků. Jeho databáze je plněna především kanadskými a americkými univerzitami a knihovnami. Aspoň virtuálně si tak můžete prolistovat, případně přečíst knihy, ke kterým se jen tak nedostanete, například inkunábule či jiné tisky ukryté v dobře chráněných a víceméně nepřístupných depozitářích. Výbornou věcí je v tomto ohledu výběr kurátora zobrazovaný na titulní straně. Výhodu představuje také skutečnost, že zveřejněné knihy a dokumenty nemusíte stahovat třeba z poněkud problematického úložiště Google Books. Úsporu času přestavuje také možnost výběru mezi různými formáty, obzvláště pro technicky méně zdatné uživatele, které lze asi těžko nutit ke konverzi souborů z DJVU do PDF, případně k vytváření publikací EPUB. Pravda, v některých případech má před sebou digitalizace ještě dlouhou cestu a automatické rozeznávání textů pomocí OCR je obzvláště u jiných jazyků než angličtiny stále trochu oříšek, zvláště pokud se jedná pouze o automatickou konverzi bez ručních korektur. Ale i přes tyto zmíněné nedostatky najdeme na Archive.org tiskoviny, které udělají radost i českému čtenáři. Kde jinde se jednoduše dostat například k Dyrynkově Krásné knize a její technické úpravě než zde? Není těchto dokumentů prozatím mnoho, ostatně snad i proto nepatřím mezi horoucí zastánce sedmdesátiletého trvání autorských práv. Kramerius a Manuscriptorium jsou ve své nabídce stále nedostižní, ale tento zdroj je vhodně doplňuje. Přestože Archive.org nabízí i zvukové soubory, u knih je nenaleznete. Pokud vaše čtečka audio podporuje, můžete si je například stáhnout spíše na LibriVox, kde se nachází zvolna rostoucí knihovna titulů vydaných před rokem 1923 ve formátech MP3 a OGG.

19. 07. 2010

Texty 51

Texty 51 jsou venku. Zde je můžete stahovat v PDF: http://texty.kotrla.com/pdf/texty_51.pdf


úvodník
Pavel Kotrla: Bylo jaro

próza
Pavol Ičo: Jaskyňa smrti
Petr Hruška: Z románu Karavana
Martin Müller: Nemusíte si nic koupit
Lukáš Mano: Korytnačka Bibka

poezie
Yveta Shanfeldova
Ondřej Hložek
Pavel Kotrla

překlady
John Toshack
Vadim Kalinin

rozhovor
Martin Škabraha: Rozhovor s Petrem Gajdošíkem o bývalých andělech

recenze
Martin Lukáš: Rafinovaně prostá výpověď dospívající dívky
Zuzana Kůrová: Vilné víly verše vily

18. 06. 2010

Ostravská Bílá kniha

Nejsem městský typ. Prahu rád nemám, Olomouc mi k srdci příliš nepřirostla, ostaními sídly jen projíždím, maloměsta nepočítám. Možná tak ještě z mého pohledu toleruju venkovsky rustikální Brno. Nakonec je (či spíše byla) Ostrava asi jediné velké město, se kterým jsem byl ochoten se smířit (Amsterodam tu nemáme). Asi hlavně díky tomu, že neměla skutečné centrum, že vznikla z center několika. Nicméně, její rozervanost a rozpolcenost devádesátých let je asi pryč, noční toulky s kumpány asi taky (básník a movinář Ivan Motýl byl výborný a znalý průvodce). Ale i tak jsem se zaradoval, že konečně mám už pár týdnů v tištěné podobě ostravskou Bílou knihu (17 příběhů z ostravské kulturní historie). Čekal jsem na ni dlouho. Těšil se.
Vyšla jen díky tomu, že Ostrava kandiduje na titul Evropské hlavní město kultury pro rok 2015.

Nevím, co je to za úchylku dávat knihám až tak příliš často titul Bílá kniha, když bílých v nich bývá pramálo. Aktuální znění hesla říká: Bílá kniha je autoritativní zpráva, která provádí řešení problémů či nastiňuje jejich řešení.
Nemám dojem, že zrovna v tomto případě by bylo řešení nastíněno. Spíše se jedná o historický přehled a konstatování aktuálního stavu. Což teda postačuje, jen to trochu mate.
Různost a mnohost pohledů na Ostravu je potěšující. Rozsah a bohatá obrazová vybava publikace také. Z knihy prostě mám radost. Dá se přečíst od začátku do konce,

Kdo toužíte po delší recenzi, nakoukněte do Tvaru, kde najdete text Vladimíra Novotného. Ano je i o knize. Ale tak nějak skoro víc i o Plzni, se kterou je spojen a která usiluje o stejný titul. Ale to je zas jiná pohádka.

Související:
Vilém Faltýnek: Bílá kniha o "černém městě" Ostravě

23. 05. 2010

Fotky z večírku Textů a křtu Adres Jakuba Chrobáka

Fotky z pátečního večírku časopisu Texty najdete na adrese:
http://texty.kotrla.com/2010vecirek/

Fotka kmotra (Petr Hruška) s autorem (Jakub Chrobák):

10. 05. 2010

Setkání s časopisem Texty, jeho autory, hosty a veřejností

a
uvedení nové básnické sbírky Jakuba Chrobáka
ADRESY
za účasti českých básníků Petra Hrušky a Boženy Správcové.
Hrají cimbálová muzika ze Vsetína a kapela Ležérně a vleže.

Knihkupectví Malina, Dolní náměstí Vsetín
Pátek 21. května 2010 od 17 hod.

Přátelé, jinými slovy: další večírek. Srdečně zveme.

07. 05. 2010

Jakubova dvojka

Před sedmi roky byl jeden z prvních příspěvků věnován vydání prvotiny mého kamaráda Jakuba Chrobáka. A ejhle! Sedmiletka se sešla se sedmiletkou a je tu Jakubova druhá básnická sbírka: Adresy. Ještě voní tiskárnou. Vydalo domovské vsetínské nakladatelství Dalibora Maliny. Jednu ukázku naleznete zde, něco najdete v Textech a tu je ještě jedna:

V domě

Mlhavé ráno
jako když...
– však víš:
světlý, světlý, světlý stín
promrzá až na dno
tvých kořenistých vin... –

27. 04. 2010

Jednoduše kompletní

psáno pro Host 4/2010

Anglofonní země si v převážné míře vystačí se svými literaturami a ty jinojazyčné jsou spíš na okraji zájmu. Minimálně z hlediska nakladatelského. Přesto v tomto prostředí existuje řada kvalitních zdrojů, které překladovou literaturu monitorují. Mezi ty nejkvalitnější patří Complete Revue (http://www.complete-review.com), literární portál, který byl založen v roce 1999 a nedávno tedy oslavil deset let své existence. Stránky sice nepatří k nejmodernějším designerským výstřelkům, jemný facelift by možná zasloužily, ale hlavní je, že přináší kvalitní obsah. K jednotlivým recenzím jsou přiřazovány kvalitní odkazy, napříč jazykovými mutacemi, na různá vydání a stránky nakladatelství. Cílem Complete Review je přinášet základní informace o knihách a autorech, související doporučení (nebo varování), odkazy na další recenze dostupné v médiích nebo na internetu, odkazy na příbuzné stránky a podobné knihy. Jasný a stručný program, který se daří jeho tvůrcům i naplňovat. Čtenáři je tak předkládáno víceméně vše potřebné. Inu, ta nejjednodušší řešení bývají mnohdy ta nejlepší. Hlavní podíl na úspěchu má Michael Orthofer (*1964), zakladatel a hlavní editor stránek. V roce 2004 označil New York Times Book Review stránky Complete Review za jeden z nejlepších literárních cílů na internetu, v roce 2005 pak byly časopisem Time vybrány mezi padesát nejlepších literárních stránek. Myslím, že na tento piedestal patří stále. Nabídka literatur a autorů je opravdu pestrá. Z českých autorů zde byla nedávno věnována pozornost anglickému překladu Druhého města Michala Ajvaze. Stránky se ale neomezují jen na recenze. V roce 2002 byl přidán blog Literary Saloon, který monitoruje aktuální dění, v poslední době je pak doplněn i zpravodajským kanálem M. A. Orthofera na Twitteru (http://twitter.com/MAorthofer), kde můžete sledovat editorova krátká doporučení a poznámky. České čtenáře může jen těšit, že skvělou alternativu nabízí iLiteratura. Kdyby vycházela anglicky, byla by zcela jistě její odezva srovnatelná.

26. 04. 2010

Hevierova léčba k literatuře

psáno pro Host 3/2010
Obliba blogů začíná pomalu klesat a svůj vrchol mají pravděpodobně už za sebou. Na výsluní jsou nyní mikroblogy a sociální sítě s ještě kratšími a kusejšími sděleními, kde už pro literaturu nebo její reflexi příliš místa není. Kdysi v prehistorii, ještě před blogy, jsem rád sledoval týdně obměňovanou stránku kritika Vjačeslava Kuricyna, věnovanou současné ruské literatuře. Aspoň pro mne se stala jakousi vstupní branou k informacím o aktuálním dění. Že podobně inspirujících stránek obecně není příliš mnoho, jsem si uvědomil při hledání informací o mých oblíbených slovenských básnících. Moje cesta k slovenské literatuře nebyla příliš přímá, ale převážně díky několika svým kamarádům a jejich objevům jsem ji nepřestal sledovat. Proto mne potěšilo, když jsem před časem narazil na jednen slovenský blog. Stejné nadšení, jako v Kuricynově případě, u ve mne vyvolaly stránky a videoprojevy slovenského Daniela Heviera. Jeho jméno pravděpodobně většině českých čtenářů nic neřekne, přestože takřka všichni aspoň část jeho tvorby známe víc než dobře, aniž si to ovšem uvědomujeme. Tento básník, scénárista, překladatel, redaktor, nakladatel, učitel tvůrčího psaní a muž mnoha dalších profesí je totiž zároveň textařem a autorem některých textů skupiny Team. Ta teda nepatří k mým oblíbených a stále mám nutkání vypnout rádio, kdykoliv ji slyším, ale to je spíš tím kolovrátkovým opakováním českých rádií. On sám si můj respekt svou tvorbou a svými aktivitami získal. Mám pocit, že se jedná o jeden z mála živých a inspirativních projevů snesitelných v podání nových médií. Rozhodně stojí za to navštívit jeho oficiální stránky http://www.hevi.sk. Nebo přímo sledujte jeho videoblog Literárny našepkávač Daniela Heviera na adrese http://blog.martinus.sk/r/rubriky/hevier/literarny-videoblog-daniela-heviera/ nebo jeho relaci Inšpirátor (http://www.metoo.sk/tvstream/index/484/inspirator). Snažím se představit si v této roli někoho v Čechách. Pár jmen mne i napadá. Uvidíme, zda časem někdo tuto hozenou rukavici zvedne.

22. 04. 2010

Kloaka 1-2/2010

Tento týden jsem poprvé narazil na slovenský magazín experimentální a nekonvenční tvorby, jehož první více než stostránkové dvojčíslo si v PDF můžete stáhnou na adrese http://kloaka.membrana.sk.
Největší prostor dostala poezie (včetně tvorby českých autorů), ale číslo přináší i rozhovor, teoretické texty, recenzi, prózu. Pravdou je, že ne všechny texty mne zaujaly natolik, abych je přečetl celé. V některých případech jsem si říkal, že méně může být více. Ale na první pokus slušný výsledek. Jen si říkám, zda se redakci podaří udržet plánovanou periodicitu tří čísel ročně. A jak dlouho – s podobně úzkým zaměřením. Přece jen experimentální tvorbě se zas až tolik autorů nevěnuje. Ale jak již v minulosti ukázalo výborné číslo Pandory, prostory pro objevování zde stále jsou. Právě přesahy poezie do jiných prostorů – výtvarno, hudba, atd. jsou tím nejzajímavějším, co nový časopis nabízí.
Zaujala mne i skutečnost, že tento časopis, plný grafiky, je sázen LaTexu.

19. 04. 2010

Ta jedna barva chybí

Příšery templetonské Laureen Groffové jsem si s přečetl opravdu s chutí. (Aspoň krátká recenze by měla vyjít v Týdeníku Rozhlas.) Co mne však zaujalo také, je srovnání obálky amerického a českého vydání.



Ta jedna barva, která na několika místech v českém vydání vypadla, tam prostě chybí. Nebo se jednalo o záměr - název knihy barevný je?
Tak či onak - porovnání nezaškodí.

09. 04. 2010

Nespojitý život, nespojitý svět

Minulé číslo Tvaru, z 18. 3., mne potěšilo, přestože literatuře bylo věnováno zdánlivě okrajově. Hlavním tématem byla diskuze okolo možného zavedení nového vzoru písma do výuky. Stávající předloha, která sice není ideální, tedy ta, kterou se ročníky věkově mně blízké učily psát v první a druhé třídě, vy mohla být nahrazena novou. Konkrétně písmem Comenia Script Radany Lencové. Více informací o písmu získáte v PDF, které si můžete stáhnout na http://www.stormtype.com/typefaces-fonts-shop/families-95-comenia-script



Snaha o zjednodušení a rozbití dosud dohromady psaných slov však s sebou přináší možné další problémy. A další fragmentalizaci. Pokud vás toto téma zajímá a zajímá vás i názor grafologů, pak si Tvar určitě pořiďte nebo do něj aspoň nakoukněte v knihovně. Je dobré slyšet argumenty obou stran, tedy nejen těch, kteří návrh předkládají.
Sám jsem si navzdory původnímu předpokladu uvědomil (trvalo mi to rok), že typografie v tomto případě není vše.
Takže za mne, byť sám píšu inkoustovým perem a často i skriptem, raději zachovat stávající spojitou předlohu, případně ji vrátit k plnějším tvarům předválečným.

Související:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Comenia_Script
http://www.ojarovi.estranky.cz/clanky/ruzne/comenia-script

31. 03. 2010

Pozdě (ale přece): Aluze 3/2009

S jistým skluzem, jak jste si pravděpodobně všimli, ale přece jen: právě jsme zveřejnili nové číslo revue Aluze: 3/2009. Jako obvykle můžete pročítat on-line nebo si stáhnout číslo v PDF.

Obsah:

poezie
Ladislav Jurkovič: A do třetice pleskot vět

próza
Euphrase Kezilahabi: Labyrint

rozhovor
Petr Skalník: Antropologický výzkum není výlet – rozhovor vedl Jeroným Boháček

studie
David Novitz: Umění, narativ a lidská povaha
Bruno Zerweck: Nespolehlivé vyprávění v dějinném kontextu:
Nespolehlivost a kulturní diskurz v narativní fikci – úvod Tomáše Kubíčka
Michał Stefański: Stigma humoru. Poznámky k recepci české literatury v Polsku
Fredric Jameson: Teorie postmoderny

recenze
Marek Fencl: Vinný kámen (rec. Martin Lukáš)
Josef Jedlička: České typy a jiné eseje (rec. Martin Lukáš)
Pavel Jiráček: Význam a subjektivita v lyrice. Kognitivní struktury v lyrické představě (rec. Petr Plecháč)
Antoine Compagnon: Démon teorie (rec. Klára Nečaská)
Andrej Kalaš: Raný pyrrhónizmus alebo blažený život bez hodnôt? Odhalenie filozofického postoja a jeho metamorfózy v antike (rec. Radim Brázda)
Jaroslav Svátek, Martin Nejedlý, Olivier Marin, Pavel Soukup (eds.): Guillebert de Lannoy: Cesty a poselstva. (rec. Jan Stejskal)

archiválie
Antonín Marek: O všeobecných zákonech umu zvláště
– úvod Karla Komárka