Zdálo se mi, že jsem tkadlenou,
co často ve snu bývá mnou.
Dlouho jsem nechápal, jestli já se zdám jí
nebo zda ona je sen můj
Ano, vím, že o tom psali už Číňané,
ale suchá je teorie a strom života listy se zelená;
měl bych se probudit a odjet do Ivanova
zjistit, jak reálně to tam vlastně vypadá.
Volha šumí vlnami;
občas pták přiletí k jejím břehům.
Ale všechny břehy černají se těmi, co
čekají, až proud odnese pryč těla jejich nepřátelům.
A pouze úplněk měsíce oživuje
střídání těch kopců a nížin.
Díky Bohu, že nečetla nikdy
ani knihu Tao, ani svatého Františka Listy.
V poušti blouzní velbloudi,
každému táhne něco hlavou.
Jeden známý též šel na severní pól,
teď jak podnikatel prochází se Kostromou.
Tak počátky, znenadání vznikající,
ukročí stranou, a ztrácí smysl, ke své hanbě.
Nevidím důvod, proč někam se hnát,
když nakonec se vždycky ocitáš někde jinde.
Tak sedím na pouštní skále,
pozoruji, jak plynou oblaka.
Srdce jak studený popel,
oči úplného hlupáka.
Nic nezačínám, aťsi
to samo plyne jak Volha, řeka.
Pod schody sedí odměřená kočka,
až budu scházet, dám ji mléka.
Pokud nepočítám černou a její odstíny, tak tato: Pantone 185. Asi si ji dám jako profilovou na Facebook. Poslední dobou se tam stejně všichni ztrácí :)
Před několika týdny se odmlčelo mé oblíbené internetové rádio Woxy. Tedy jen jeho internetový stream. Signál tady v kopcích není ideální, a tak příjem je poněkud omezený. Tedy pokud nepočítám satelit, mít stále puštěný počítač kvůli last.fm se mi taky nechce. Vltavu celý den nevydržím. Tak hledal jsem hledal a nakonec opět skončil u Proglasu. Je to trochu zarážející, ale opravdu jedinou vzduchem dostupnou alternativou a alternativní zůstává katolické rádio. Marně totiž přemýšlím, kde jinde znějí Květy, Jarret, FruFru, Burian atd., kde neznějí pouze dokola papouškované svodky agenturního zpravodajství. Tady na tom rádiu naštěstí ten lidský prvek ještě nevymizel.
Ostatně v této souvislosti je zajímavý také příspěvek Jakuba Patočky, který je sice v rovině politické, nicméně odkazuje k podobnému: Proč by letos měli zelení volit lidovce. Katolictví (tedy tady spíš lidovectví) opět jako možná alternativa.
Pokud se nepletu, tak je to pro tento rekonstruovaný přeliv asi premiéra. Vhledem k předpovědi to vypadá na další den nucené dovolené.
Jen pro info: vody teče asi třikrát méně než v roce 1997.
Setkání s časopisem Texty, jeho autory, hosty a veřejností
a
uvedení nové básnické sbírky Jakuba Chrobáka
ADRESY
za účasti českých básníků Petra Hrušky a Boženy Správcové.
Hrají cimbálová muzika ze Vsetína a kapela Ležérně a vleže.
Knihkupectví Malina, Dolní náměstí Vsetín
Pátek 21. května 2010 od 17 hod.
Přátelé, jinými slovy: další večírek. Srdečně zveme.
Nejezdím vlakem už tak často, ale přece jen si všímám jedné skutečnosti. Postupného ubývání laviček na železničních stanicích. Kulturu cestování prostě jednoznačně zlepšíme tím, že prostě lidi donutíme se na zastávkách zdržovat co nejméně, případně vůbec. Takže nakonec to může skončit jako u nás. Zrekonstruuje se nádraží. Nákladně, v detailech proti původnímu návrhu o něco k horšímu. Ale žádná hrůza, byť jinak je to budova, na kterou se čas od času jezdí dívat i studenti architektury. Zrekonstruuje se podchod. Přidá se výtah pro postižené, klíč je k vyzvednutí na nádraží. A pak se nádraží zcela zavře. Po chvíli zmizí lavičky. Nikdo je neukradl. Jen ti lidé na nich seděli. Pak zmizí i odpadkové koše. On by je někdo musel vynášet. No nic, přesuneme ten úklid na bedra obce.
On ten nápis zahlédnutý v sobotu při jízdě historickým vlakem oknem na jedné budově nádraží „ČD = Času dost“ má něco do sebe. Asi i s tím v závěru připojeným kosočtvercem. V Brumově se totiž situace opakovala. Jen skleněnými dveřmi jsme viděli jak se ve vybavené, ale uzavřené, čekárně po podlaze prohání chuchvalce prachu a škvírou pod dveřmi naváté zlaté listí od podzimu.
Ano, zvláštní vlak, ze zvláštních nádraží...
Minulé číslo Tvaru, z 18. 3., mne potěšilo, přestože literatuře bylo věnováno zdánlivě okrajově. Hlavním tématem byla diskuze okolo možného zavedení nového vzoru písma do výuky. Stávající předloha, která sice není ideální, tedy ta, kterou se ročníky věkově mně blízké učily psát v první a druhé třídě, vy mohla být nahrazena novou. Konkrétně písmem Comenia Script Radany Lencové. Více informací o písmu získáte v PDF, které si můžete stáhnout na http://www.stormtype.com/typefaces-fonts-shop/families-95-comenia-script
Snaha o zjednodušení a rozbití dosud dohromady psaných slov však s sebou přináší možné další problémy. A další fragmentalizaci. Pokud vás toto téma zajímá a zajímá vás i názor grafologů, pak si Tvar určitě pořiďte nebo do něj aspoň nakoukněte v knihovně. Je dobré slyšet argumenty obou stran, tedy nejen těch, kteří návrh předkládají.
Sám jsem si navzdory původnímu předpokladu uvědomil (trvalo mi to rok), že typografie v tomto případě není vše.
Takže za mne, byť sám píšu inkoustovým perem a často i skriptem, raději zachovat stávající spojitou předlohu, případně ji vrátit k plnějším tvarům předválečným.
Tak zhruba dva a půl roku zpátky jsem tady uveřejnil fotku, na kterou jsem narazil během svého pobytu v archivu. Tehdy mi hlavou bleskl nápad. Nyní to vypadá, že nám ho snad podaří i zrealizovat. Takže pokud to klapne, letos by mohla stát na Bystřičce rekonstrukce původní zvoničky. Dobrá zpráva: bude i zvon.
Dnes něco pro sběratele pohlednic a pro ty, co se mne ptali, poté co vyšla přetištěna v knize Valašsko ve starých fotografiích, kde by tato restaurace mohla být. Přiznám se, že samotnému mi ta otázka dlouho vrtala v hlavě a odpověď jsem na ni neznal. V době stavby přehrady vedly koleje přes dědinu až přehradě. Navíc katastr obce Bystřičky byl zcela jiný a sahal až k Cábu, takže koleje by teoreticky mohly patřit i k nějaké pile. Odpověď na otázku jsem získal, když se mi nakonec se podařilo narazit na záznam o prodeji hospody Na Nové vdovou po hostinském Hoffmannovi.
Pročítám Kuldovy Moravké národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry a s odstupem a se vší úctou ke Skácelovi a jeho Pohádkám z Valašského království musím prohlásit, že originál je přece jen lepší. Nebo jen syrovější a méně učesaný? Možná.
Tady aspoň něco málo z mého přehrabování se v archivních rukopisech a z chystané regionální publikace literárního obrazu Bystřičky a Růžďky. První pro samé slovo kozař, druhé pro samotný obraz narušující zažitou zbojnickou romantiku.
Neviditelný zloděj – kozař
Ale byli zloději, co se dovedli udělat neviditelnými při krádeži. Říkalo se jim kozaři. – Šel člověk pěkně oděný cestou. Potkal jednoho zdejšího člověka a ptal se ho, šel-li by s ním, že se bude mít dobře. Že se však musí zavázat, kam přijdou, že bude mlčet. Ten slíbil. Vešli do jednoho kvelbu a celý jej vykradli. Obchodník nic nevěděl, ač seděl v tom kvelbě. Tak to provedli na monoha místech. Až přišli do jednoho místa, kde měl kvelb společníkův dobrý známý. Společník načisto zapomněl na slib, a přivítal se s obchodníkem. Bylo po kúzelné moci, už nic nemohli zebrat. Pán se pohněval a společníka propustil, že on takového potřebovat nemůže.
Neviditelný zbojník
I zbojníci se dovedli udělat neviditelnými. Zabili těhotnou ženu, dítko z ní vybrali a uřízli mu ručku s prsty. Šel-li zbojník krast, zapálil ty prsty jako svíčky. Hořely-li všecky ty prsty, bylo mu znamením, že všichni domící spí a krádež se mu povede. Potom šli krast už bezpečně.
Tak to vážně nevím, ale zatím všichni kamarádi, kterým jsem v minulých měsících poslal odkaz na norský server Yr.no, opustili dosavadní služby a začali používat právě tuto. Třeba se někomu ten odkaz bude hodit. Nevím, jak to dělají, ale jejich předpovědi vycházejí. Aspoň pro Bystřičku
Tkadlena
