Pininfarina PF Two

Pininfarina PF Two (Blu Scuro)

Florencie – město perům zaslíbené. Ano, je to tak. Město Leonardovo a Michelangelovo, ale také zde mají své sídlo Pineider (založeno 1774!), Stipula (založeno 1945)nebo Visconti (založeno 1988). Další výrobci tomuto městu věnovali své limitky (Delta, Aurora…). Srdce milovníka plnicích per zde plesá. Takže jsem byl psychicky připraven na možnost, že si možná nějaké pero koupím. Nemám jich málo, ale…
V městečku, kde jsme byli ubytováni se sice za výlohou třpytily modely od Montblancu a Montegrappy… Montblanc mne nikdy úplně nebral, ale na nějakou Montegrappu možná ještě časem dojde. Měl jsem ve Florencii sice namířeno do Casa dela Stilographica, ale tam jsem už nedorazil, protože jsme cestou narazili – asi patnáct metrů od Mostu zlatníků – na malý obchůdek Pinart. Jeho nabídka je na internetu, kde jsem na něj doposud taky nenarazil, mnohem skromnější než v obchůdku samotném.

Pininfarina PF Two (Blu Scuro)
Pininfarina PF Two (Blu Scuro)

Vyzkoušel jsem modely od Visconti, Pineideru, Leonarda, ale nakonec jsem skončil u Pininfariny PF Two, které leželo ve dvou barvách na stole už když jsem přišel. Pineider se mi líbil, ale když u pera za skoro 400 euro hrot nepíše na první dobrou, tak je to trochu zklamání a pero jsem odložil. To osahání v kamenných obchodech má něco do sebe 🙂 Proč jsem si nakonec vybral Pininfarinu? Per klasických tvarů mám celkem dost. Ale hlavně se mi s ním psalo lépe než s Vicconci řad Rembrant nebo Van Gogh, levnějšími Aurorami nebo také perem Pineider La Grande Bellezza. (Ale kdyby bylo na prodejně v této jantarové, tak nevím, možná odcházím s ním). Ani zrovna dostupné Leonardo úplně nezaujalo. Naštěstí. Pošetřil jsem. Navíc model od Pininfariny se mi líbil už dlouho, protože je prostě trochu jiný, ale zároveň je i současný. Je to zároveň designovka, který navrhla společnost, která například v roce 1984 navrhla Ferrari Testarossa! Ano, Pininfarina je spojena především s designem automobilů, ale má i řadu kancelářských produktů. Ostatně design zde uvedeného pera získal Red Dot Award 2021. Ale k čemu by to bylo, pokud by se s perem dobře nepsalo. A ono se s ním píše opravdu dobře!

Vybíral jsem mezi černou a blu scuro. Temněmodrá nakonec zvítězila. Je to blbost, ale pocitově je tmavší než ta černá. Sametový povrch na dotek. U pera zaujme už netradiční balení v hliníkovém tubusu. Samotné řemeslné zpracování je výborné, vše sedí, lícuje. Paráda! Pininfarina PF Two je pero těžší a mohutnější, což nemusí každému vyhovovat. Např. Opus 88 Bella, skvělé pero s hrotem Bock, které mohu jenom doporučit, je sice mohutnější, ale mnohem lehčí. Prostě kov vs. plast. Jak vidíte na srovnání, tak Pininfarina není žádný drobeček.

Jinhao 9019, Opus 88 Bella, Diplomat Aero,  Pininfarina PF Two, Waterman Expert, Delta Grande Journal Oversize, Nahvalur Nautilus Cephalopod Black Ebonite
Jinhao 9019, Opus 88 Bella, Diplomat Aero,  Pininfarina PF Two, Waterman Expert, Delta Grande Journal Oversize, Nahvalur Nautilus Cephalopod Black Ebonite

Tělo je z eloxovaného hliníku se zploštělými a šikmými konci. Pružinový klip je plochý a je zapuštěný v jedné rovině s tělem pera uvnitř jediné fazety, která zároveň funguje jako zarážka bránící kutálení pera po stole. Klip lze vysunout stisknutím na samotném vršku pera, jinak o něm nevíte.

Pininfarina PF Two (Blu Scuro)


Osobně mám rád mohutnější a těžší pera, takže mi nevadí s nimi psát dlouhé texty. V ruce sedí výborně. Co je nutné vyzdvihnout, tak je ocelový hrot od JoWo, který je opravdu výborně vyladěný a je radost s ním psát. To byla láska na první dotek! Doopravdy.

 

Pininfarina PF Two (Blu Scuro)
Pininfarina PF Two (Blu Scuro)

Jedná se o pero, které je plněno klasickým konvertorem nebo standardními bombičkami. A taková drobnost: konvertor má na sobě závit, což je potěšující. Pokud nemáte pera jen na stole, ale nosíte je po kapsách, tak u některých se vám stane, že se při chůzi konvertor uvolní, vytřepe. A pokud tělo pera dobře netěsní, máte inkoust vytečený v kapse. Je to taková drobnost, ale vyloženě praktická. Magnetický mechanismus zavírání vršku funguje na výbornou a vršek pera opravdu těsní. Pero píše i po delší době hned, bez nějakých obtížných startů.

Pininfarina PF Two (Blu Scuro)
Pininfarina PF Two (Blu Scuro)

Na rozloučenou jsem si ještě od prodejce nechal naplnit pero sepiovým inkoustem od Aurory. Hnědých inkoustů ve své sbírce nemám mnoho, snad jen Diamine a Pelikan. Preferuju jinak všechny možné odstíny zelené, spíš teda ty tmavší, ale musím přiznat, že tímto inkoustem, kterým jsem pero v obchůdku zkoušel, se píše velmi příjemně. V kombinaci s perem nezasychá, pero píše i po delší době. Možná adept na další koupi. Protože jak všichni víme, tak inkoustů není nikdy dost.
Pero je dostupné i v mých oblíbených obchodech Stilo&Stile a Appelboom. Ve Florencii mne stálo jen o pět euro víc.
Jinde na webu:

  • https://www.youtube.com/watch?v=iBlDzedEwsQ
  • https://www.youtube.com/watch?v=TdpSsl0mPFc
  • https://www.youtube.com/watch?v=UKugA1Miv2M
  • https://www.gentlemanstationer.com/blog/2021/12/11/pen-review-pininfarina-pf-two-fountain-pen

Pininfarina PF Two Read More »

Červený domek Petra Bezruče

Petr Bezruč a červený domek v Kostelci na Hané, kde básník prožil poslední léta svého života. Takže došlo i na starého ještěra. Ne, nedalo se tomu vyhnout. To uhranutí valašských výtvarníků Bezručovou tvorbou, ale i Bezručem samotným, je pro mne pořád překvapující, ale zároveň i čím dál víc pochopitelné. Jožka Baruch, Břetislav Bartoš, Alois Schneiderka, František Hlavica, Ferdiš Duša, Leopold Parma, Jan Kobzáň, Antonín Strnadel, Miroslav Machala… Těch bezručovských bibliofilií se mi sešlo doma už celkem dost. Prohlídka expozice příliš času nezabere a dává klasikovi rozměr obyčejného člověka. Navíc jedna místnost byla věnována „výstavě jednoho díla“ – Krvavému románu Josefa Váchala. Dočetl jsem před pár dny Portmanovu monografii, kde se to Váchalem hemží, takže to bylo milé připomenutí.

 

Červený domek Petra Bezruče Read More »

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš
Rozhledna Salaš

Jeden z návratů do jara minulého týdne. Do sebe zaklesnuté sedmičky rozhledny Salaš. Cestou zpět z nové expozice Klenotnice Velké Moravy v archeoskanzenu v Modré. Expozice šperků stojí za návštěvu. Tento výlet do minulosti a našich dějin jde jen doporučit. Byli jsme tam den po otevření, takže drobné nedostatky (hlasitá hudba a odbočky ve výkladu) byly tolerovatelné. Uvnitř se nesmí fotit (mnohokrát zdůrazňované zajištění typu švýcarská banka), takže obrázky úchvatných šperků (včetně originálu mince legendárního sokolníka) žádné.

Rozhledna Salaš
Rozhledna Salaš

 

Rozhledna Salaš Read More »

V knižním klubu Bystřička

Doma není nikdo prorokem, ale přece jen jsem se minulý čtvrtek odvážil na setkání knižního klubu, které uspořádala knihovna Bystřička. Tentokrát v areálu Zastávka. Představil jsem část knih, na kterých jsem spolupracoval, knihy vydávané mým Klenovem. A něco jsem i přečetl. Vína bylo dost, návštěvnice milé. Já si večer v příjemné společnosti užil.

V knižním klubu Bystřička Read More »